_23.04.2024

Výlet první 23. 4. 2024

Na cestu tam i zpět domů jsem vybrala Pendolino, takže jsme měli na procházky po metropoli asi 9 hodin čistého času. Vyprávěla jsem Michalovi ve vlaku, jak jsem překvapivě jednou projížděla těsně pod Barrandovskými terasami a v tu ránu tam jedeme :-) Popravdě, nová přístavba nás moc neoslovila a chátrající bazén se už asi záchrany nedočká.

Původně jsem měli v plánu hlavně Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty UK, ale na tu nakonec nedošlo (avšak na mém seznamu zůstává). Po příjezdu jsme si zašli na chlebíček do Ovocného Světozoru v pasáži Světozor (vchod z Vodičkovy nedaleko Václavského náměstí). A po svačince Michal navrhl zajít do Františkánské zahrady, kam ústí jeden z východů pasáže. Je to oáza uprostřed velkoměsta a je tam moc krásně. Pak jsme se jen tak procházeli a čekali, až zavolá Martin, že už má čas se k nám přidat. A najednou jsme u Národního divadla. Panorama města z mostu Legií je možná fotogeničtější než z Karlova mostu.

Pak už jsme se domluvili s Martinem na srazu u spodní stanice lanové dráhy Újezd. Přestože byl všední den dopoledne, tak lanovku využilo hodně lidí (turistů i našinců). Vyvezli jsme se až Petřín, ale rozhlednu a zrcadlové bludiště jsou další položky ponechané na seznamu. Martin nás pak odvedl pěšky dolů. Byla to zajímavá i dobrodružná cesta parkem, podél i skrz hladovou zeď, okolo vodopádu i tajemným průchodem. Nakonec po lávce přímo do OC Nový Smíchov. Tam jsme si dali skvělý oběd v Loving Hut a pak jsme se s Martinem rozloučili, měl svůj program a my ještě spoustu času na turistiku.

Tramvají z Anděla jsme se popovezli na Výtoň a odtud jsme došli pěšky na Vyšehrad. Tam je spousta zajímavých vyhlídek i turistických atraktivit. My se rozhodli pro expozici v Gotickém sklepě. Přehledné, výstižné, ne moc rozsáhlé a podle nás fajn. Když už jsme byli nedaleko Výtoně, došli jsme se podívat na Vyšehradský tunel. O jeho historii by to bylo na delší povídání a doporučuji si o tunelu něco vyhledat.

Pak jsme se prošli po náplavce (jeden plující bar vedle druhého), popojeli tramvají k Václaváku, odtud oklikou kolem Smíchovského nádraží, Jubilejní synagogy a pak už na Hlavní nádraží. Kde je pořád liduplno, ale i tak se tam dá zasnít se nad krásou Fantovy kavárny nebo modelem tohoto nádraží z Lega v horním vestibulu. Protentokrát hurá domů...

Výlet druhý 2. 6. 2024

To se tak koukáte na televizi a připomene vám to už dlouho plánovanou i odkládanou prohlídku židovského města. Tak si ověříte platnost dříve dohledaných informací, kouknete na obsazenost oblíbeného spoje, druhý den ráno (v neděli) si místo vyspávání přivstanete a vyrazíte na výlet. Po předchozí zkušenosti opět tam i zpět Pendolinem.

Doporučuji využít obtížně dohledatelné nabídky (výhodné vstupné a komentovaná prohlídka pouze v ČJ každou neděli jen v 11 a 14 hodin) prohlídky Židovského muzea.

Rozhodli jsme se zkusit komentovanou prohlídku od 11 hodin (nelze dopředu rezervovat, takže jsme chtěli být v infocentru raději s předstihem). Po příjezdu do Prahy jsme stihli ještě u řeky vyfotit panorámata a pak pohodlným tempem dojít do Informačního a rezervačního centra a dát si přímo v tamní kavárně výbornou svačinku.

Komentovanou prohlídku vedla drobná postarší dáma, ale neuvěřitelně erudovaná, zábavná a vitální. Měli jsme štěstí na další turisty ve skupině (kromě Čechů i Slováci a jedna slečna překládající stranou kamarádce do němčiny, celkem asi 20 lidí). Všichni jsme poslouchali průvodkyni na slovo, ale po celou dobu jsme jí tempem sotva stačili. Ta dáma má neuvěřitelnou energii a když se s námi téměř po 3 hodinách loučila, šla si vyzvednout odpolední skupinu. Nechápu :-O

Prohlídka je to velmi výživná, prý se dá v rámci vstupenky do jednotlivých synagog ještě vrátit, pokud by si chtěl člověk něco podrobněji prohlédnout. Nám to ale stačilo v rámci komentované prohlídky Okruh Pražské židovské město, v rámci čehož jsme viděli Starý židovský hřbitov, Staronovou synagogu, Maiselovu synagogu, Pinkasovu synagogu, Klausovu synagogu, Obřadní síň a Španělskou synagogu, dozvěděli se spoustu informací z historie, zajímavých souvislostí i zábavných historek z prohlídek. Vřele doporučuji! (Bohužel jak se nám často stává, jedna ze synagog/expozic byla pár dní po naší návštěvě uzavřena pro delší rekonstrukci.

A protože je Kafkův vzpomínkový rok, všímali jsme si po metropoli všudypřítomných upomínek na světově proslulého spisovatele.

Poštěstilo se nám v celodenně deštivém počasí dát si odpočinkovou pauzu na lavičce přímo na Staroměstském náměstí. Totižase čekali jsme, až bude mít čas Martin, aby s námi zašel na jídlo. Tentokrát jsem si dali sraz v obchodním centru Quadrio (vedle něj stojí pohyblivá socha hlavy F. Kavky). V Quadriu se nají jak vegani, tak i jedlíci masa. Při loučení s Martinem a odchodu na vlak, začalo vydatně pršet, dokonce až tak, že mi pršelo skrz deštník. Proto jsme se ani nemohli podívat na nové motýly od Davida Černého na sousední budově OD Máj. Snad příště :-) Nicméně "slejvák" byl o důvod víc přesvědčit Michala, že musím trochu shoppingovat (úspěšně).

Ty dešťové přeháňky v Praze byly nic oproti přívalovým dešťům v okolí našeho domova. Mimo jiné to zaplavilo několik důležitých komunikací, způsobilo sesuv na trati od Plzně k nám. Takže i když bylo naše auto zaparkované v Plzni, museli jsme domů jet oklikou a doufat, že načtené informace při půlhodinovém stání ve zpožděném Pendolinu jsou aktuální. Jsem zvědavá, zda příště už pojedeme do zoo v Troji, což by si Michal moc přál...