_22.10.2023

Původní plán na vycházku na nedalekou zříceninu hradu Vlčtejn byl výrazně kratší, když vzdušnou čarou to máme asi 3 km. V době po pandemii Michal vymyslel pro nás s Martinem trasu, která směrem tam vedla chvíli cestou, pak necestou, dokonce roštím v hlubokém předklonu a završena klopýtáním v oranici. Ovšem budiž mu ke cti, že na mapě se to jevilo jako stálé, případně občasné cesty a stezky, ale skutečnost byla jiná. Cestou zpět jsme tenkrát byli trochu opatrnější, šli kousek po silnici a lesní a polní cestou až k oboře Žákava, ale museli jsme si celkem zacházet.

Takže jsem udělala podrobnou teoretickou přípravu, nastudovala mapy.cz, ale říkala si, že nebudu cestou pořád koukat do mobilu a přeci vím, kam jít. No asi úplně nevěděla, protože jsme šli souběžně s tratí a Michal správně vytušil, že jsme se odklonili od trasy, ale zkratka tam nikde viditelná nebyla. Naštěstí se dá na Vlčtejn dostat i ze Zdemyslic, jen ta cesta po silnici není moc romantika.

Každopádně zřícenina pořád stojí a pořád je nepřístupná/zamčená. Je to škoda, protože si myslím, že je možná zajímavější než třeba daleko známější Radyně. Trochu jsem pátrala na internetu, komu patří a zda se někdy otvírá pro veřejnost, ale moc optimismu mi to nepřidalo. Z vyprávění vím, že v areálu pod hradem se konaly různé akce a koncerty, ale na to se nechystám. Třeba se někdy oficiálně půjde dovnitř podívat.

Cestu domů jsme zvládli o trochu lépe, ale pořád je to se zacházkou. I když už tuším, kudy by to bylo kratší, takže nezbývá, než to zase někdy zkusit lépe...