_11.09.2015

Ahoj všem!

Rozhodla jsem se Vám (trochu se zpožděním) povyprávět o mém výletě do Kanady, jenž jsem podnikla na přelomu srpna a září. Nuže čtěte!

Od konce kempu v Berkeley jsem bydlela u Filipa v apartmánu zajištěném od Facebooku v Mountain View v Kalifornii. Tři týdny jsem si užívala dvě koupelny, tři televize, bazén, vířivku a luxus, který umožňuje pravidelná návštěva pokojové služby. Četla jsem si, zkoušela koukat na televizi, což bohužel vzhledem k množství reklam v podstatě nelze. Občas jsem něco upekla či uvařila v plně vybavené kuchyni, která měla celé léto prázdniny. Filip chodil každý všední den do práce, ale stihli jsme i občas nějakou párty nebo výlet. A přiznávám, taky jsem se trochu učila. Strávili jsme nějaký čas s Barryovými - česko americkou rodinkou, která se nám parádně věnovala. Katie už je velká holka, chodí do druhé třídy. Dvou a půl letý William mluví fantastickou czechish, 'jdi bye bye' mě nepřestane dostávat. :D Díky nim a s nimi jsem si užila kýčovitě krásnou pláž v Santa Cruz s horkým pískem, neodolatelnými vlnami, spoustou ptactva a dokonce i delfínem a tuleněm. Prostě léto jak má být! Mimoto jsme zvládli také California Academy of Science v San Franciscu s parádní tropickou expozicí, všebarevnými motýli a vyčerpávající akvarijní sekcí. Očekávaně se blížilo vypršení mého víza do USA, a proto jsem jen s batůžkem vyrazila sama na necelé čtyři dny do kanadského Vancouveru. Plán byl opustit USA, užít si výlet a projít zpět celní kontrolou na jiné předem zařízené vízum.

Vancouver - den 0
Překvapivě největší drama celého výletu se odehrálo už na letišti v San Franciscu. Byla jsem tam včas, měla jsem spoustu času, prošla jsem bezpečnostní prohlídkou a čekala u gatu. Chvíli před tím, než měl začít boarding vyhlásila United Airlines (UA) zaměstnankyně, že cestující bez kanadského občanství si mají nechat předzkontrolovat doklady a dostanou červené razítko na letenku, bez kterého nebudou vpuštěni na palubu. Tak jsem šla do fronty a když na mě přišla řada, podala jsem dámě svůj biometrický pas. Ona jej načetla do počítače a začala jím listovat. A pak se mě zeptala, kde je mé vízum do Kanady. Tak říkám, že žádné nemám (od 2013 občané EU mohou cestovat po Kanadě po dobu kratší než šest měsíců bez víza). No ale paní říkala, že jí systém tvrdí, že je k mému pasu vízum potřeba. Opakovaně jsem jí řekla, že nemá pravdu. Marně. S počítačem se nedohodnete. Tak jsem si sedla a začala více googlit. Jak jsem už věděla, od března 2016 budeme (češi a mnozí další) potřebovat pro letecké cestování do Kanady certifikát ETA, který se získá vyplněním údajů a zaplacením sedmi dolarů na internetu. O ETA lze žádat již od začátku srpna 2015, ale dle oficiálních zdrojů včetně webu Ministerstva zahraničních věcí ČR a stránek kanadského imigračního je ETA do následujícího března nepovinná. Přesto jsem se s blížícím se boardingem prostě rozhodla získat ETA ihned. Trvalo mi to pět minut a přišel mi mail, že mi děkují a že do konce platnosti mého pasu mohu létat do Kanady za turistickými účely. Mávala jsem UA dámě tímto mailem před obličejem. Opět marně. Prý že potřebuji vízum nalepené v pasu a že mám jít na ambasádu a že mě škrtá z letu. Vyděšená k smrti s vidinou toho, kolik peněz bude stát zrušení letenek na společné cestování s Filipem a předčasný odlet domů kvůli vypršení USA víza, jsem opustila odletový prostor. (Rozumějte: třetí hysterický telefonát nevěřícímu Filipovi.) Načež jsem to nevzdala a došla na přepážku zákaznického servisu UA. Popsala jsem problém klidně a systematicky (tomu nepochybně věříte :D ) a tentokrát jiná a rozvláčnější UA dáma načetla můj pas, zdvihla telefon a volala, že prý má na přepážce slečnu z Československa (?!?) a jak že je to s těmi vízy. [Jazykové okénko: Přejatá podstatná jména, která mají před -um souhlásku, řadíme ve spisovné češtině k podstatným jménům středního rodu a skloňujeme je podle vzoru "město". Tedy s vízy jako s městy.] Chvíli poslouchala, položila sluchátko a řekla jen 'You are fine.' A našla mi další let do Vancouveru od Air Canada. Nikdy se nedozvím, jestli jsem napodruhé odletěla kvůli již aktivní ETA viditelné při načtení mého pasu, nebo paní u gatu byla prostě trubka, nebo je trubka a jiné nástroje celá United Airlines. Každopádně jsem jen s několika hodinovým zpožděním dosedla ve Vancouveru a zrušení ani nákup nového letu mě nestáli ani dolar, což napovídá, že UA tušilo, že je to jejich chyba. Měla jsem předem zařízené ubytování přes AirBnB, což je internetová služba, kde lidí nabízejí bydlení u sebe doma. Věděla jsem, jak městskou dopravou dojedu na pokoj, akorát me překvapilo, že nejefektivnější doprava, o které jsem z mapy automaticky předpokládala, že je metro, byl ve skutečnosti SkyTrain. Vlaky jezdí po mostech a nadjezdech, nikoli pod zemí. Kdybych měla soudit Vancouver podle prvního večera a pěti lidí, se kterými jsem se setkala u své ubytovatelky, řekla bych následující.

1) Ve Vancouveru je zima a prší.
2) V automatech na lístky na SkyTrain nefungují ani české ani americké platební karty.
3) Lidé místo pozdravů říkají 'Wanna weed?'
4) 'Pohodlná ložnice' znamená postel. Nic jiného se do té místnosti nevejde.
5) Nejlepší noční aktivitu tvoří pozoun, klávesy, kytara, příčka, tamburína a lidi, kteří neumějí na nic z toho hrát.


Vancouver - den 1. Zataženo, deštivo.
Následující ráno jsem vyrazila výletit. Dojela jsem nemetrem ke Canada Place, což je naučná stezka o všem, co se alespoň trochu týká země javorového listu - od historie, přes kulturu, až po sport. Jediné, co by člověk na Canada Place nečekal, je autobus českých důchodců. :D Pak jsem si udělala procházku po pobřeží a došla až do Stanley Parku, kde je vztyčeno několik tradičních totemů původních tamních obyvatel. Ještě ten den jsem navštívila ohromné Aquarium, kde se mými favority jednoznačně staly hravé mořské vydry. (Pozn.: Je opravdu divný pocit jíst Fish&Chips a pozorovat při tom krmení velryb beluga.) Stihla jsem i procházku Gastownem včetně jedné turistické povinnosti - parních hodin.



A vyčerpaná jsem se šla vyspat. V domě už se se mnou nikdo nebavil, nejspíš 'No' je špatná odpověď na bod 3) výše.

Vancouver - den 2. Polojasno, občas sprchne.
Druhý a poslední celý den výletu jsem zahájila v Science World. Bohužel jelikož jsem nedávno byla v parádním San Franciském Exploratoriu, zdálo se mi toto muzeum spíše slabší. Všude spousta dětiček, pro které byla spíše expozice určena. Ale měli nějakou jednu část o dinosaurech, ta byla dobrá. Nejzajímavější je na Science World rozhodně tvar budovy... Kolik znáte kulatých muzeií? (Mě napadá jen Atomium v Bruselu a to není celé kulaté...)



Později jsem si prošla Olympijskou vesničku, ale nepoznala bych, že je to bývalé bydlení pro sportovce, kdyby to netvrdila mapa. Viděla jsem jen spoustu obytných domů a jednu ceduli... Začalo pršet, tak jsem nastoupila na Ferry - parádní způsob, jak se přepravovat po False Creek zálivu.



Vystoupila jsem na Granville Island, což je ohromná tržnice na poloostrově. Mají tam obchody se vším. Tradiční lokální výrobky, ryby, ovoce, pečivo, ale i moderní obchody. Nemohla jsem si ze široké nabídky vůbec vybrat, kde a co si dát k obědu, nakonec jsem se rozhodla pro Salmon Chowder Pot Pie, což byla vynikající lososová polévka v misce s krustou navrchu. Fakt super! (20 kanadských dolarů)



Z Granville Islandu byl krásný výhled přes záliv na město, tak jsem se prošla po upravené stezce podél pobřeží až na nejvzdálenější vyhlídku, kde ještě jezdil Ferry.



Cestou zpět jsem musela třikrát přestupovat: Ferry-Ferry-Ferry-Skytrain. Houpání jsem si užila až dost.

Vancouver - den 3. Polojasno, deštivo.
Ráno jsem se zapsala ubytovatelce do návštěvní knihy a vyrazila do Policejního muzea. To byla opravdu skvělá volba. Historická budova márnice poskytuje expozicím o rozličných zločinech parádní atmosféru. Ve Vancouveru mají vsechno - brutální vraždy, nápadité padělatele, nepolapitelné zloděje identit. Výstava zahrnuje také vyčerpávající sekci o prvních afroameričanech, indiánech, asiatech, ženách, fenách,..., kteří se stali členy Vancouverského policejního sboru. Neopomněli ani jednotku rychlého nasazení. Stavila jsem se na svačinu v náhodné kavárně, fascinuje mě, jak v každé mají 'Menu královny Alžběty' nebo alespoň 'Londýnskou snídani'... Britská Kolumbie, jak má být. Přesto všechny nápisy jsou vždy a všude nejen anglicky, ale i francouzsky. Ještě jsem stihla napsat a poslat pár pohledů (mezinárodní známka $2.50) a stavit se ve vymazleném Queen Elizabeth Park, kde je skleník Bloedel Conservatory s tropickými rostlinami a barevnými papoušky.



A pak už hurá na letiště a zpět za Filipem. Paradoxně celní kontrolou jsem prošla bez problémů a k mému překvapení proběhla již ve Vancouveru.

Závěr: Vancouver je skvělé město na výlet. Dokud se pohybujete po vyznačených trasách mezi turistickými lákadly, vše se blýská a chlubí parádními službami pro návštěvníky. Jak sejdete mimo hvězdičky v mapě, narazíte na špinavé město a neupravené ulice s mnoha bezdomovci (Chinatown je fuj). Přesto to rozhodně stálo za to.

Po Vancouveru jsem stihla ještě přes Skype složit jednu zkoušku do školy (21. století, juchů)! A Filip skončil v práci, takže jsme sbalili a vyrazili za dobrodružstvím. :)

Příští článek bude brzo, slibuji...
Všechny zdraví Míša-cestovatelkou.

P.S. Kdo chce dostat pohled z Homeru - vesničky, jež je slepým koncem aljašské Highway 1, nechť mi pošle adresu mailem. ;)