_21.08.2015

Zdravím všechny! Mám za sebou i druhý kemp, který proběhl v Berkeley. V něčem byl stejný jako Cornell, v něčem úplně jiný. Zde se můžete ve stručnosti dočíst o mých zážitcích.

Měla jsem stejné předměty. Kombinatoriku 1 učila stejná instruktorka, takže jsem už znala většinu úloh a nepotřebovala na jejich přípravu tolik času. Geometrii 1 učil Pepa, kterého jsem znala už před kempy, a občas jsme mohli zneužívat češtinu jako tajnou superřeč. :D



Bydleli jsme na okraji univerzitního kampusu v Berkeley. Byla jsem jediná dívka na pozici Teaching Assistant, takže jsem nebyla ubytována se všemi ostatními TA, ale na ubytovně s dětmi. Koupelna s bandou puberťaček je zlo, věřte! Můj pokoj byl pro tři osoby a byla jsem v něm sama, ale byl do ulice, takže jsem slyšela každé auto každou noc... Není nic lepšího než popeláři v 6:30 a oprava vozovky od 7:00. Výhoda té budovy byla ale v tom, že jsem měla v podstatě tiskárnu pro sebe. Ostatní TAové se hromadili ve frontě v kanceláři ve svojí budově. A to není detail, neboť tisk materiálů je velká část povinností asistentů. Mluvíme o desítkách až stovkách stánek denně! Naučila jsem se spoustu soutěžní matematiky a snažila jsem se ji předat dětičkám. Bohužel ale tři týdny byly na ně trochu moc a ke konci bylo opravdu náročné je donutit, aby se trochu snažily učit a řešit úlohy. Stejně jako na Cornellu byly pravidelně Office Hours, kde jsme se snažili pomoci všem zájemcům s jakoukoli matikou, jakou zrovna potřebovali. Také se dělala týmová soutěž, písemky, domácí úkoly... No prostě pořád bylo co dělat, ale tentokrát jsem si zkušeněji našla čas i na trochu zábavy.

První víkend v Berkeley jsme s Tondou, Pepou, Filipem a jeho známými z Facebooku vyrazili na Skydiving. Jako fakt! Necháte se přivázat k instruktorovi a ten s Vámi skočí z letadla. :D Bylo to rozhodně nejdražších pět minut zábavy v mém životě, ale 45 vteřin volného pádu rozhodně stálo za to! Ve vzduchu mi bylo super, ale na zemi jsem si fakt nebyla jistá, jestli budu zvracet hned nebo časem... Je to velmi intenzivní zážitek, rozhodně vřele doporučuji.



S dětmi jsme byli na výletě v zábavním parku Great America. Jde o spoustu rozmanitých přelidněných atrakcí a Snoopy městečko pro nejmenší návštěvníky. (Ano, samozřejmě jsem si koupila tričko se Snoopym.) Fikaně jsem se vyhýbala frontám na horských drahách, neboť jedna z našich Residential Assistant si zvrkla kotník a měla v parku půjčený invalidní vozík. Vozila jsem ji po parku, což byla fuška, ale chodily jsme na atrakce vstupy pro invalidy bez front...



Velkou výhodou Berkeley oproti Cornellu je, že se nachází ve městě. Takže kdykoli mi přišla fronta v jídelně neúnosná, dalo se prostě jíst někde jinde. Nechala jsem si poradit jednu Thajskou restauraci, kde dělají fantastickou pikantní polévku s nudlemi a masem, z kokosového mléka... :) Několikrát jsem si taky zašla do obchodu, který prodává všechno s nápisem Kalifornie nebo Berkeley... Koupila jsem spoustu blbin, některé se dají i nosit. :D Další parádní krám, který jsem objevila na Telegraph Ave, prodává výhradně ponožky a punčochy. Věděli jste, že můžete mít ponožky, které se prodávají s brýlemi, které když si nasadíte, jsou Vaše ponožky 3D? :D



Mimoto se v Berkeley také dá sehnat slušná káva. Chodila jsem do Peet's hned vedle naší jídelny. Hlavního baristu tam dělá Ahmed, který je hrozně milý. Na zdech kavárny visí novinové výstřižky o tom, jak ho studenti milují. A také o tom, jak se Ahmed už léta snaží dostat do USA manželku a svých pět dětí z Jemenu. Klasický americký sen.... http://archive.dailycal.org/article.php?id=111680 Poslední den si se mnou Ahmed plácnul, a to jsem k němu chodila na kávu přesně tři týdny (latté ráno, ledové odpoledne).

Jednu volnou neděli jsme s několika dalšími zaměstnanci AwesomeMath vyrazili na výlet. Vylezli jsme na kopec nad Berkeley s parádním výhledem!



Ale pochod se trochu protáhl, takže v době, kdy Filip, který mě přijel navštívit, dorazil do kampusu, jsme byli vysoko nad Berkeley. Takže jsme ho po telefonu navigovali směrem vzhůru, samozřejmě, jak byste čekali, neposkytli jsme mu úplně perfektní instrukce, on neměl vodu, zato měl skoro vybitý mobil... No nakonec jsme se potkali, ale nebyla to zas taková brnkačka. :D



Zvládli jsme také oslavit Pepovy narozeniny. Výrazně jsem se poučila o tom, jaké hry se dají hrát s pivem a pingpongovými míčky. Není se čemu divit, pít se to pivo totiž moc nedá. A to kvůli nám koupili pivo, které křičelo do světa, že je v českém stylu. Ale věřte pivovaru založenému v roce 1993 (stárnu nebo pivovary mládnou?!)

Poslední večer jsme čechoslováci z kempu, Facebooku a Googlu vyrazili na koncert zde proklatě populární tančící houslistky Lindsey Sterling, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Největší dojem na mě udělala tato skladba: https://www.youtube.com/watch?v=WuodrcMWTbQ Celkově mě koncert zas tak moc neuchvátil. Předskokan Robert DeLong a jeho elektrická psychohudba byla o migrénu a Sterling hrála skladby, které byly všechny na jedno brdo, jen k nim byly všemožné efekty od vody a ohně přes Lindsey alá elfka až po duel či duet s kytarou ve stylu divokého západu. Nicméně nejeden domorodec, který viděl na Facebooku, že jsme na koncertě byli, se vyjádřil velmi závistivě... Proti gustu - znáte to.

A teď mám konečně prázdniny! Jsem doma u Filipa, máme apartmán pro sebe - a slovem apartmán myslím se vším všudy. Dvě ložnice, tři televize, kuchyně, pokojová služba, bazén a vířivka (poslední tři využívají i sousední pokoje). Takže se flákám, koukám na programy, kde celý den dávají detektivky, sluním se na lehátku, čtu a piju ledové Starbucks. Prostě mám konečně prázdniny, jaké by chtěl každý!

Na přelomu srpna a září letím na tři dny do Vancouveru, abych změnila vízový status a až (pokud) mě pustí zpátky, vyrazíme s Filipem za dobrodružstvím. Letos to nebude ani Hollywood, ani Vegas, ale Aljaška a Hawaii! Můžete závidět. ;)

Přežijte doma ta vedra a užívejte si! Zdraví Míša-profiprázdninář-v-Silicon-Valley.