_27.06.2015

Nebylo to úplně jednoduché, ale jsem tu a už jsem se stihla v předem zakoupeném pokoji v hotelu i pořádně vyspat.
Plánovala jsem letět společně s Tondou - matfyzákem, který se také účastní kempů. Bohužel jsme ale v Praze na letišti zjistili, že máme stejné jen úseky Praha - Brusel a New York - Ithaca. Tondův let Brusel - New York se nejenže neshodoval s mým, ale navíc končil na jiném newyorském letišti, než odkud jsme letěli do Ithacy! Měl čtyři hodiny na imigrační kontrolu a přejezd mezi letišti.

První úsek cesty proběhl bez problémů. V Bruselu jsme se rozdělili a šli hledat každý jiné letadlo. Před gatem přišel první výslech - kam jedu, co vezu, proč,... Ale nešacovali mě za plentou jako jiné šťastné jedince...
Osmihodinový let na letiště Newark byl v fajn - svačinky, pití, filmy, pohodička... Seděla jsem v úplně poslední řadě letadla pro zhruba 400 cestujících. Zleva okénko, zprava mě trochu utiskoval nabušenec z Kanady, kterému byla sedačka malá.

Když jsem prošla pod vlajkou vítající cestující ve Spojených Státech, začalo přituhovat. Nelíbila jsem se jakési kontrole, která probíhala ještě před pásy s kufry a imigrační prohlídkou. Úředníkovi se nezdálo, že moje cestovní dokumenty tvrdí, že jsem zaměstnancem Univerzity Texas v Dallasu a já se snažím dostat do New Yorku. Univerzita Dallas organizuje všechny tábory, které během léta vystřídají několik kampusů... Ale úředník zavřel přepážku a drže moje doklady mě eskortoval do imigračních kanceláří... Rozhodně jsem poprvé jela sama výtahem s ozbrojeným chlápkem! Posadil mě do prázdné čekárny nevím od čeho a předal moje dokumenty jinému úředníkovi. Ten děsně dlouho něco cvakal do počítače a pak se rozhodl, že je vše v nejlepším pořádku, aniž by se mnou chtěl znovu mluvit. Dostala jsem razítko, tudíž jsem prošla imigrační hraniční kontrolou - BEZ KUFRU!!! Hrdinně jsem se nedala dostrkat k bránám k navazujícím letům a bojovala o možnost přenést svůj kufr na správný pás - provedli mě nějakou magickou chodbičkou a podařilo se - byla jsem u pásů s kufry... U prázdných pásů s kufry. Úplnou náhodou jsem spatřila zaměstnankyni letiště, jak ohledává uprostřed haly osamocený kufr obalený v nepřehlédnutelné zářivě zelené ruzyňské fólii, pod kterou místy prosvítal výstražně červený kufr. ANO, kufr mohl letět dále se mnou.

Měla jsem skoro pět hodin času do navazujícího letu, takže jsem si koupila v automatu americkou simkartu ($20), toast, vodu a octové brambůrky ($16.98) a v knihkupectví detektivku ($8.55) - Gerritsen neměli, takže náhodnou jinou. Podařilo se mi spojit s Tondou, který úspěšně sehnal celkem levnou dopravu mezi letišti. Čekání bylo otravné, všude bylo hrozně překlimatizováno a naše brána byla obsypána lidmi, kteří už mnoho hodin čekali kvůli posouvání svého letu, jenž nakonec stejně zrušili. Chvíli před odletem nám změnili gate, takže jsem pelášila jinam přes půl letiště.

Letadlo do Ithacy vypadalo neuvěřitelně roztomile. Bylo určeno pro 36 osob, poloprádzné, jednu sedačku s plnohodnotnou letenkou zabírala basa. Tonda se nedostavil. Když jsem se mu dovolala z Ithacy, byla prostě v New Yorku zácpa, odlet nestihl, ale domluvil si místo v dalším letu. Ithaca je rozkošné malé městečko, viděla jsem z něj zatím jen kousek z taxíku cestou do hotelu. Pořádně jsem se vyspala, teď je sobota ráno a já vyrážím ulovit dvě věci - snídani a americký bankovní účet. V poledne nás vyzvednou z hotelu a odvezou do kampusu.

Z USA poprvé zdraví Míša - imigrační potížista.