_18.06.2021

Moje paměť už není stoprocentní a tak mne při jedné nedávné cestě napadlo, že bych si mohla začít psát takový výletní deníček. Jednak pro uchování vzpomínek, druhak abychom mohli něco z toho zopakovat bez pracného googlení a třeba inspiruji i někoho dalšího...

Už potřetí jsme si jako ubytování pro naši několikadenní dovolenou s Michalem vybrali Zámek Hrádek .
Proč? Především po předchozích dobrých zkušenostech. Dále protože kdo by aspoň jednou za život nechtěl bydlet chvilku na zámku, protože je to dobrý výchozí bod k výletům na nedalekou Šumavu a rozhodně protože tu mají opravdu skvělý bazén v Zámeckém wellness centru! Nově se nám tu podařilo navštívit i obnovovanou zámeckou užitkovou zahradu (to bude po dokončení opravy oranžérie parádní místo pro relaxaci), já náhodou nahlédla i do zámecké kaple sv. Valburgy a moc nás bavilo pozorovat rodinku čápů hnízdících vedle u hasičů.

Den první - pondělí 14. 6.
Cestou z domova do Hrádku jsme měli v plánu nějakou turistickou aktivitu. Když Michalovi na podzim učaroval výhled z Pustého Hrádku na hrad Kašperk , bylo celkem jasno. Bohužel v pondělí má u nás většina památek zavírací den, ale nám to až tak nevadilo, jít tentokrát dovnitř jsme nechtěli. Zaparkovali jsme kousek od náměstí v Kašperských Horách (kupodivu bezplatně). Nahodili jsme na záda batůžky s pitím i svačinou a pěšky vyrazili směr hrad.

Ono se to nezdá, vzdušnou čarou asi "jen" 2,5 km, ale ve skutečnosti při slunečném počasí (čti dost horku) na protilehlý kopec, nejdřív dolu, pak nahoru, převýšení až 250 m na 3,5 km. Ufff. No a po snězení zásob a pokochání se zase stejnou cestou zpět. Duši jsem tedy nevypustila, ale dýchala natolik děsivě, že jsem odradila dva mladé páry s kočárky cestu realizovat. Politovala jsem v duchu i skupinu dětí, které jsme potkali postupně cestou zpět do Kašperek s velkými batohem, karimatkou a spacákem. Nicméně zvládnout se to dá!

Jako nejkratší cestu doporučuji: z náměstí od kašny u kostela ostřeji nahoru po zelené turistické nejprve ulicí města a pak po travnaté cestě (v mapě označeno i jako NS Šumavskými vesnicemi) až k dokonalému výhledovému / fotogenickému místu na louce (tam dřevěné lavice a ohniště). Je to úplně jiný a lepší pohled na Kašperk než z druhé strany kudy se běžně chodí od nejbližšího parkoviště. Poté dolů pořád po zpevněné cestě okolo většího moderního domu a závory s nápisem na cestě "Vždy zamykat!!!" (ale bylo otevřeno) přes potok. Pak zase nahoru čím dál ostřeji po zelené turistické k rozcestí Žlíbek (už asfaltka většinou lesem). Tam odbočit vpravo na hrad Kašperk (zelená a NS Strážců hranice) na rozcestí mezi hradem a "hrádkem". Směry napovídá nejen klasické turistické značení, ale občas i hradní ukazatele. Přímo na hrad jsme nešli, ale na výhledové místečko na Pustém Hrádku jsme museli. Poslední část cesty je kamenitá a kořenitá a tím i dobrodružná (pro klouby). Odměnou jsou ovšem dokonalá panorámata... a stejnou trasou (pokud se nerozhodnete jinak) zpět. Po návratu do města jsme volným krokem obešli náměstí Kašperských Hor k autu a hurá jet se ubytovat (a vykoupat ve zmíněném wellness).
9,67 km

Den druhý - úterý 15. 6.
Druhý den jsme už chtěli víc vidět nějakou přírodu. Cílem byl vlčí výběh u Srní. Parkovali jsme na celý den za 100 Kč (automat na papírové i mince) na parkovišti Rokyta za Srním u IC a venkovní geologické expozice.

Odtud jsme napřed šli kousek po po žluté k rozcestí Schätzův les, pak vlevo do zatáčky podél NS Vchynicko-tetovský kanál a když je slyšet nejen klidnou vodu z plavebního kanálu, ale i divočejší zdola, odbočili jsme na levou pěšinu lesem dolů k Vydře a za dřevěným mostem je pro mne překvapivě známý Antýgl . Vydra je jako vždy malebná a studená!

Stejnou cestou jsme se mihli okolo parkoviště a šli směrem k Srní. Bohužel je nutno jít kousek po krajnici silnice a pak odbočit vpravo po louce k lesu po opravdu letité (dle ukazatelů a infocedulí) Klostermannově NS. To je příjemná procházka lesem až na parkoviště určené pro invalidy (jako výchozí bod snazší cesty za vlky). Několik metrů po silnici a opět lesní cesta, tentokrát už Vlčí NS. Ta je o poznání novější, více atraktivně turisticky zaměřená. Vyvýšená lávka nad výběhem není daleko. My na ní vlastně jen nakročili a čirou náhodou se objevila smečka hned pod námi. Stihla jsem natočit video na mobil, mezi stromy jsme potichu sledovali odcházející šelmy a mohli se zase vydat zpět.

Nebyl důvod spěchat, mohli jsme se i kochat. Překvapil nás nepodařený pokus o penzion Kamenný dům (původně historická stavba v současnosti v odrazujícím stavu) i tzv. vyhlídka ve skutečnosti bez výhledu, ale cesta po jehličí lesem byla velmi příjemná. Na závěr jsme zkoukli u parkoviště geologickou expozici šumavských hornin. Řeklo by se prostě kameny(čti nějaké šutry), ale označením druhu, místa původu a na každém exponátu řezem viditelná struktura, to mne opravdu bavilo.

Naskočit do auta, v Sušici rychlý dokup zásob jídla a hurá "domů na zámek". Opět relaxační vykoupání a večer lehká procházka okolo zámku.
10,41 km

Den třetí - středa 16. 6.
Šumavská jezera jsou nototricky známým turistickým lákadlem, výlet na jezero Laka minulý podzim byl kouzelný, ale nakonec padla volba na jinou vodu - Tříjezerní slať. Autem jsme dojeli na Modravu (oblíbený policejní seriál se ale natáčí jinde). Parkovali jsme za 70 Kč na celý den na velkém parkovišti mezi Roklanským a Modravským potokem.

Z parkoviště se jde kolem pivovaru (označeno cedulí jako obec Pivovar) podél Roklanského potoka přes most pořád po červené až k rozcestí Rybárna. Naše obavy z cesty po cyklostezce opadly hned na začátku trasy, protože souběžně s asfaltkou je i pěšina blíže potoku, jen občas zamokřená, což se dá obejít. Od rozcestí Rybárna se dá jít i přes rozcestí Javoří pila a Pod Oblíkem nebo statečně jako my opravdu ostrým výstupem třičtvrtě kilometru a cca 70 m převýšení k začátku NS Tříjezerní slať . Stezka je roztomile kraťounká, celá po dřevěných lávkách s informacemi na cedulkách o místní flóře. Obávám se, že malá jezírka časem úplně zmizí. Pokud se člověku poštěstí nepotkat na stezce moc lidí, je to malebné místo.

My z důvodu předpovědi tropických veder vyrazili brzo ráno a naštěstí i počasí cestou zpět nám přálo lehce zataženou oblohou. Ale stejnou cestou zpět k Modravě jsme potkávali cyklistů i turistů čím dál víc. Pokud mne na tomto výletě něco překvapilo, tak negativně spousta papírových kapesníků v přírodě, překvapivě živí klokani jako reklama v ohradě u pivovaru a že Modrava jsou vlastně jen ubytovací a stravovací zařízení (kde asi žije těch 80 trvalých obyvatel?) a nakonec pozitivně na soutoku Roklanského a Modravského potoka, tj. začátku Vydry, neotřelé odpočívadlo, tzv. obývák s kovovým nábytkem. Expozici muzea a ochutnávku v pivovaru necháváme na někdy příště.

Po návratu na zámek jsme stihli kromě tradičního plavání i procházku zámeckou zahradou, přestože teploměr hlásil 30 °C. Přivstat si byl dobrý nápad ;-)
10,39 km

Den čtvrtý - čtvrtek 17. 6.
Když jsme se po poslední zámecké noci sbalili a já šla vyrovnat účet, připletla jsem se náhodou na prohlídku krásně zrekonstruované zámecké kaple. Pořád mi na zámku zbývá ještě navštívit muzeum F. Pravdy , galerii a třeba si i cvrknout minigolf... tj. mnoho důvodů se vrátit.

Pak už opravdu hurá domů, ale řízeně se zastávkou v městě Rabí. Parkování na náměstí za 50 Kč v automatu. Kromě nejrozsáhlejší zříceniny v ČR (je opravdu parádní a stačí třeba jen projít okruh nádvoří s výstavou v konírně á 40 Kč za dospělého), doporučuji obejít areál hradu téměř kolem dokola, nahlédnout na židovský hřbitov a popojít na konec obce po žluté pod vrch Šibeník a nechat se překvapit Novogotickou vodárnou.
jen 5,00 km

V Rabí je toho k vidění opravdu dost, tady tipy na někdy příště...