_07.09.2019

Jak jsme záhy zjistili, máme neobyčejné štěstí na lešení a zátarasy. Z Big Benu je vidět jen ciferník, část Westminsterského paláce (Palace of Westminster nebo též Houses of Parliament) je pod lešením také, ale aspoň jsme se prošli kolem, něco vyfotili ze sousedního parku Victoria Tower Gardens.





Prohlídku Westminsterského opatství jsme si museli nechat pro dlouhatánskou frontu ujít. Tak jsme pokračovali ulicemi Parliament Street a Whitehall na Trafalgar square. Cestou jsme kromě demonstrantů natrefili na bránu do Downing Street, ačkoliv tam téměř nic vidět není, tak davy lidí se tam kupí a fotí jako o závod. Odbočili jsme na Horse Guards Parade kolem tradičních strážnic, tentokrát s uniformovanými vojáky koňmo a varováním: Pozor! Koně mohou kopat a kousat, abychom se mírnou oklikou dostali na Trafalgar Square. Protože v Národní galerii (National Gallery) jsem byla už před rokem, tak Michal a Míša byli od skvostů výtvarného umění osvobozeni. Já měla jediný cíl, vyfotit nejmenší policejní stanici a tentokrát se to povedlo! Je to vlastně taková válcovitá snadno přehlédnutelná malá stavbička, která v současnosti slouží jako úschovna košťat. To celkem chápu, protože boj s holuby na tomto náměstí v historii byl opravdu náročný. Jinak kromě spousty lidí je na náměstí i mnoho dalších dekoračních prvků. Impozantní památník admirála Nelsona se mi celkem líbí, jen se obtížně vejde do záběru, al nepřehlédnutelné fontány, bronzoví lvi a sochy dalších důležitých osob na mne mají spíše rušivý efekt.





Cílem celé cesty do Londýna bylo zopakovat pokud možno věrně náš půlden v rámci poznávacího zájezdu před 22 lety, takže kromě pamětihodností i důležitý úkol bylo koupit Hot dog stejný a na stejném místě jako tenkrát v parku nedaleko Buckinghamského paláce. K paláci jsme přicházeli chvíli po výměně stráží o čemž svědčily davy proudící proti nám, takže jsme se rozhodli raději pro ten Hot dog, než se prostor před palácem kolem památníku královny Viktorie vylidní. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla tímto tradičním druhem občerstvení zklamaná, a navíc to nebylo úplně levné. Takže buď jsme chuťově dospěli nebo je receptura úplně jiná, tentokrát jsme si pochutnali. Při hledání místa k sezení jsme vkročili do St. James Parku, který je moc hezký. Kromě ptactva jsou tam i ochočené veverky a mnoho květin, keřů, stromů a tráva v různém stupni kondice. Michal se těšil na dokonalý anglický trávník, ale jak kde… Po svačince jsme dokličkovali systémem světelných přechodů a zátarasů před Buckinghamský palác a k památníku Viktorie pro nějaké to nezbytné selfíčko. Green Parkem jsme došli na metro a přesunuli se k Baker Street. Tam už to znám, takže jsem zkušeně rodince ukázala sochu největšího detektiva, budovu Muzea voskových figurín Madame Tussauds, nejkrásnější podchod v Londýně a konečně i Muzeum Sherlocka Holmese. Protože před ním byla poměrně malá fronta, neodolali jsme a koupili vstupenky. Muzeum je malinké, roztomilé a celkem autentické. Milovník detektivek, navíc pokud příběhy zná, musí zaplesat. Nakoupili jsme si ještě kachničkové suvenýry a báječnou plátěnou tašku, která se skvěle hodila na plánovaný shopping. Cestou zpátky k metru jsme nahlédli do roztomilého obchůdku se vším kolem Beatles. Úplně náhodou jsme ve stejné ulici narazili na kancelář ztrát a nálezů londýnské dopravy, která má ve výloze některé z nalezených kuriozit. Pak už svačinka před plánovanou cestou na Oxford Street do Primarku. Myslím, že Michal v tak velkém obchodě s oblečením ještě nebyl, ale pojal to statečně, navíc sehnal pro sebe dvoje vytoužené kraťasy. My holky jsme si taky něco vybraly a společně jsme vystáli tradičně dlouhatánskou frontu u pokladen. Den dlouhý, rozhodně nenudný, ale nožičky uťapaný.





(Tentokrát 18 tisíc kroků, tj. cca 12 km, hmm.)

Odkaz na kompletní fotogalerii