_26.02.2019

Když na mne Míša při video chatu několik dní před Vánoci mávala rukou, hned jsem si nevšimla. Až po chvilce jsem zaregistrovala třpytivý kamínek na prstýnku a pak mi to došlo: Byla požádána o ruku! Jak rychle se svatba uskuteční, jsem tehdy neměla tušení…

Snoubenci přiletěli na Vánoce do Čech a začali uvažovat o termínu. V podstatě to bylo celkem jednoznačné, Míša věděla o týdnu prázdnin od poloviny února a další volno má mít až v dubnu. Takže hned po vánočních svátcích se pokusili o první zařizování. Došli zjistit informace na oddací matriku v Plzni, také se poptat na úřad, jak rychle po sňatku lze vyměnit osobní a cestovní doklady. A já v pohodlí z domova jen hledala na FB a pomocí Google užitečné kontakty.

První, co vypadalo realizovatelně, byl oblek pro ženicha. Nakonec jsme podle recenzí vybrali Giorgio Fashion - prodej pánské módy, konkrétně prodejnu v ulici B. Smetany. Paní majitelka zkušeně odhadne, co zákazníkovi může slušet, navíc umí podle potřeby obleky upravit. Shodly jsme se ve vkusu natolik, že jsem tam nechala kompletně vybavit na tu příležitost i otce a bratra nevěsty. Pánskou módu nejen prodávají, ale obleky také půjčují. (Díky nemalé útratě disponujeme věrnostní kartičkou se slevou na další nákupy, takže kdyby někdo z pánů potřeboval…)


Dělat poradce/tipéra s notebookem na gauči mne bavilo, žádná velká zodpovědnost a ani moc práce. Mnoho půjčoven svatebních šatů v Plzni jsme nenašli, ale Míše se podařilo sjednat zkoušku na druhý den v Lady S a to na úplně novou kolekci! Slečna asistentka se po krátkém rozhovoru dokonale trefila budoucí nevěstě do vkusu. První zkoušené šaty výborně sedly a byly téměř dokonalé. Sice jsme vybraly ještě dvě alternativy, ale shodly jsme se bez debat, který model je top. Poněkud mne znervóznilo, když požadavek na došití krajkových a kytičkových motivů v přední části šatů, závisel na zaslání materiálu od výrobce a ještě týden před termínem svatby krajka nedorazila. Ale podařilo se to téměř neznatelně z jiného materiálu a musím všechny dámy a slečny ze svatebního salonu Lady S pochválit za vstřícnost a velkou šikovnost!


Po šatičkách následoval úkol koupit botičky. Zkoušeli jste někdo shánět začátkem ledna boty vhodné ke svatebním šatům a navíc ve velikosti 42 až 43? Pokud ne, vězte, nic jednoduchého. Úplně náhodou jsme v Marks & Spencer sehnaly lakovky v pudrové barvě na nízkém podpatku. To měl být plán B. Bohužel lepší botky (model A) jsme nesehnali. Doma pak Míša objednala z e-shopu 2 páry bot Converse se speciálním potiskem pro sebe i ženicha. A já ještě pro jistotu z Bonprixu jako plán C úplně bačkůrkové balerínky.




Punčocháče a tenké podkolenky jsem koupila v obchodě Calzedonia. Bílé ponožky „Nevěsta“ do Conversek (černé „Ženich“ a speciální s vytkávanými pivními půllitry pro bratra i otce nevěsty) jsem pořídila v Albi . V této fázi už jsem nebyla jen poradce, ale aktivní nákupčí. Bláhově jsem se domnívala, že zbývá jen vyrobit doplňky a zajistit svatební knihu hostů.


Jak se traduje, nevěsta mám mít něco nového, takže přišla fáze vyráběcí: pelerínka a bižuterie. Přízi (ňuňací značky Mink od výrobce YarnArt) jsem si objednala u kamarádky z mého osvědčeného obchůdku primapříze. Uháčkování pelerínky (s pracovním a už vžitým pojmenováním BOBŘICE) mi zabralo asi 14 dní po večerech. Říká se, že nevěsta má mít i něco starého. Knoflík z pravé perleti (po babičcce, odhaduji 100 let starý) ležel mnoho let v šuplíku a konečně našel důstojné uplatnění jako zapínání na pelerínce.


Dlouho jsem si přála zhotovit svatební šperk a poprvé to bylo zrovna pro mou milovanou dceru. O to větší výzva i závazek! Protože šaty mají poměrně zdobný horní díl, usoudila jsem, že náhrdelník se k tomu nehodí, ale napadl mne náramek a ozdoby do vlasů. Na náramek a vlasovou bižuterii jsem objednala hodně zboží v mém oblíbeném kreativním e-shopu Rosalie do košíku v rámci objednávky jsem přihodila i nějaké krajky, stuhy, kytičky, špendlíky, modré podvazky (něco modrého), prostě zboží, které se nakonec ukázalo dost užitečné. Základ náramku i drobností do vlasů tvoří krajka, původně pošitá saténovými látkovými květy, umělými perličkami a štrasovými kamínky. To vše jsem odpárala a nahradila zdobením ze skleněných korálků (české a japonské výroby) různých tvarů a v barvě od čiré průsvitné až po perleťovou bílou. Po dohodě s vizážistkou jsem ozdoby do vlasů přišila na vlásenky. Jsem na svou první svatební bižuterii velmi pyšná, o nositelnosti svědčí, že nevěsta je nesundala až do konce večera.


I když půjčené šaty byly nádherné a dcera v nich vydržela docela dlouho, měly jsme v záloze ještě náhradní šaty na převlečení od londýnské firmy Lindy Bop. Tuhle značku známe od naší dvorní dodavatelky šatiček ve stylu „ala 50tá léta“. Slečna Šárka má roztomilý obchůdek v Praze a dá se nakupovat i na jejím e-shopu Sugarbat . Na svatbě s námi bylo její zboží dokonce ve dvou exemplářích: černobílý kabát (původně koupený pro Míšu, teď ho nosím já, takže nyní v kategorii něco půjčeného) a hlavně nádherné černé šaty s potiskem květin model Dahlia pro matku nevěsty. Úžasné šatičky, které se mi líbí jak střihem, tak potiskem a v neposlední řadě příjemným lehce pružným bavlněným materiálem. Hrdě jsem je nosila a cítila se v nich moc dobře. Své šperky jsem si ušila ze skleněných jazýčků ve tvaru květů jiřinek. Kabelku jsem si uháčkovala trochu zdobnějším vzorem. (Jen velikost jsem podcenila, protože kromě svých jsem tam měla i věci dcery, ale kabelka vydržela.)

Původně jsem chtěla „knihu hostů“ koupit hotovou, ale nakonec jsem se rozhodla na to jít jinak. V copycentru jsem koupila kartony smetanové barvy a nechala je svázat v práci od ochotné kolegyně Aničky. Míša si přála, ať k tomu koupím nějaká zábavná písátka. Aby to bylo ještě zábavnější, koupila jsem sadu razítek se svatební tématikou a druhou sadu se smajlíky od firmy Aladine na Aktiváček.cz a razítka se jmény snoubenců a „like - palec nahoru“ z Albi . Kniha a půjčený Instax fotoaparát měly u hostů velký úspěch, zápisy jsou veselé i dojemné. Navíc to zafungovalo jako kreativní zábava, kdyby se náhodou někteří hosté nudili. Až doplním volné listy o nějaké drobnosti ze svatby a všechna blahopřání, bude to úžasné svědectví, kolik skvělých lidí má novomanžele rádo.


Co darovat ženichovi? Kromě svatebního daru, který si Filip sám přál, to chtělo ještě nějaké překvapení. Tak jsem vymyslela vyrobit mu manžetové knoflíčky. Jsou z chirurgické oceli se skleněnými kabošonky s jeho vlastními iniciálami, které mi graficky připravila jeho sestra Markétka. Ta je také autorkou úžasných ilustrací nejen na svatební knihu, ale hlavně na svatební program. Já před ní smekám, má opravdu talent!


Ústředním svatebním darem na přání bylo zpracování triček, které si Filip přivezl z každé své významné programátorské soutěže či práce. Triček byly 2 plné velké Ikea tašky a některé na zpracování ještě čekají. Nikdy bych nevěřila, že to zvládnu a že mi to zabere 11 a půl hodiny čistého času. Nejdříve trička vybrat, přibližně rozmístit do potřebného vzoru a velikosti, pak vyžehlit, naměřit, nastříhat, sešít a podšít. Vypadá to snadně, ale byla to fuška. Filip měl z dárku velkou radost a deka sklidila úspěch i u jeho přátel a kolegů (programátorů). Dokonce byla součástí fotokoutku, jak vymyslel můj muž a akceptoval pan fotograf. Druhou deku jsem slíbila ještě ušít a třeba mi to půjde rychleji. Splnila jsem si tím sen - vyzkoušet někdy v životě techniku Patchwork.


Po shoppingovém a tvůrčím období nastalo to organizační. Protože oba snoubenci krátce po novém roce odletěli zpět do Londýna a jsou poměrně hodně pracovně i časově zaneprázdněni, tak jsem jim nabídla, že zbývající záležitosti dojednám. Vzhledem k plánovanému počtu hostů se snoubencům jako jediný velikostně vhodný prostor jevily reprezentační sály Secese v Plzeňském Prazdroji. Snoubenci si ještě před odletem stihli prohlédnout prostory, pak pomocí mailů a telefonátů projednat pronájem, vybrat nabídku jídla na raut i doplňkový program (prohlídky pivovaru a školu čepování). Já jednání převzala až ke konci, přesto mi to to zabralo dost času.


Ubytování pro hosty, novomanžele i nás rodiče nevěsty Míša zařídila v hotelu, ze kterého se dá do pivovaru přejít přes mnohaproudou silnici po lávce pro pěší. Takže žádná kolona nazdobených aut, jen náhradní botky a doprava krokem.


(Pokud budete někdy očekávat více hostů, kteří přiletí do Prahy v nočních hodinách a nevejdou se jen do jednoho osobního auta, tak doporučujeme dopravce, který umí ohlídat přílety či odlety a přizpůsobit se tomu.)

A to pořád není vše! Čtěte dál pokračování přímo v den D.

Odkaz na fotoalbum