_20.07.2016

Zdravím všechny z New Yorského letiště J. F. Kennedyho ve čtvrti Queens. Nějak jsem v šest ráno neměla vůli na to se trmácet s kufrem metrem se dvěma přestupy z Manhattanu, tak jsem si zavolala Uber. Řidič byl velmi upovídaný, evidentně píše nějakou filosofickou knihu. Měl čtyřicet minut na to mi vysvětlit, o čem bude a ne, nedávalo to smysl. Milá paní u zavazadlových pásů mi odpustila dvoulibrovou nadváhu zavazadla (limit je 50 liber, což je zhruba 23 kg). Ve frontě k bezpečnostní kontrole jsem stála za basketbalovým týmem. Problém nastal v otáčivém bezpečnostním rámu, kde má člověk na tři vteřiny zvednout ruce nad hlavu (já to v pohodě udělám a to nejsem žádný liliput). Nejvyšší z hráčů tam nebyl schopen stát vzpřímeně (jeho spoluhráči říkali, že to přece říkali). Kontroloři ho vzali bokem a prohledali ručně. Měli co dělat, aby mu dosáhli na ramena. Už sedím u gatu. Evidentně jsem tu strašně brzo, mám ještě dvě hodiny do odletu. Ale učinila jsem jedno zajímavé pozorování. Nic člověka nevzbudí tak jako cvičný požární poplach na letišti.