_13.08.2013

Ahojte,
Aljaška opět zdraví svět!

Poslední dva dny byly vážně náročné, vůbec jsem nestíhala nic psát a když jsem si na to konečně včera udělala čas, můj notebook byl vybitý a konverze do zásuvky, skrz kterou nabíjím noťas se rozhodla nefungovat. Mobil mi funguje občas, ipod vydrží nabitý tak hodinu, foťák je plný, neustále bojuju s wifi a teď navíc nemůžu nabíjet notebook??!! Považuji to za vrchol spinkutí techniky. Nicméně dnes ráno jsem se probudila a znovu si pořádně prohlédla konverzi. Je to taková obří věc s asi šesti různými konci a je nutno mechanicky nastavit, které chcete zrovna používat. Vycvakla a zacvakla jsem páčku a už to zase jede!!! :) Takže čtěte dál, spoustu jsem toho zažila!!! :)

Dala jsem si snídani s Mirou v jejím pokoji - tedy o jeden pokoj vedle než obvykle. Ukazovala mi fotky z loni a předloni, které nafotila na Aljašce... Bylo to vážně super. :) Děsně mě přesvědčuje, že mám příští rok jet do Anchorage zase, že bychom mohly bydlet spolu.

Snídaně se dost protáhla, takže jsem na letadla vyrážela až autobusem ve 2.15. Myslela jsem, že se kouknu na pár hydroplánů, jak přistávají na vodu, projdu muzeum a za chvíli pojedu domů... Ale vůbec! Jezero Hood je největší základnou letadel s plováky na světě - mluvím o stovkách a stovkách cca čtyřmužných letadel! Představte si parkoviště před Olympií v Černicích tak tři dny před Vánoci... Tak asi takhle hustě jsou naskládaná letadla kolem dokola jezera (na souši i na vodě) na ploše několika čteverečních mil. Základnou vede pěšo - cyklistická stezka, trvalo mi jí obejít něco přes tři hodiny - a to jsem šla svižně. A nevěděla, kam dřív s očima. :D Jedno za druhým přistávají letadla na vodu a dělají obří SPLASH, od vzlétání jsou na jezeře vlny jako na moři. Letadla mají výměnné podvozky, takže pokud je jezero plné, startuje se i ze země. Pěší stezka se kříží s aktivními přistávacími drahami, takže jsem poprvé v životě viděla dopravní značku POZOR, KŘIŽUJE LETADLO. :D To vše se děje s pompézním výhledem na hory a v mém případě za perfektního slunečného počasí. Byla to vážně paráda.



Nicméně než jsem se dostatečně pokochala samotnou základnou, bylo skoro pět, kdy zavírá muzeum. Takže jsem se rozhodla nechat ho na příště, protože na tohle letiště se chci rozhodně vrátit znovu. Stezka mě najednou vyvedla až k mezinárodnímu letišti, kam jsem před padesáti dny dosedla s obrovským Boeingem a absolutně netušila, co mě čeká. Teď jsem jako zkušená Aljašťanka dojela do Downtownu zpátky autobusem a měla asi hodinu na přípravu na Viktorovu párty. Zašatičkovala jsem se, namalovala a vyrazila na sraz.

Sešlo se nás pět: Viktor, Bobo, Mei (Bobina kamarádka, taky z Číny), Ginka a já... Prostě Viktor a jeho harém. Ale protože Viktorovi ani Mei ještě není jednadvacet, nemohli jsme jít do baru. Takže jsme šli na večeři do Uncle Joe's. Dala jsem si 10 kuřecích stehýnek v různých těstíčkách, ostatní si dali Lasagne nebo Calzone. Všechno jsme to od sebe tak ochutnávali a moje volba byla jednoznačně nejlepší. :) Dala jsem si k tomu pivo Alaska Amber a nenápadně ho dávala upíjet Viktorovi (což je trestný čin mimochodem). Nakonec se k nám přidal jeden Aljašťan Sami z Bulharska, opustili nás Číňanky a my jsme seděli v Resolution Parku pod kapitánem Hookem a každý jsme měli jedno pivo, přinesl je ten Aljašťan. (Což je mimochodem taky trestný čin - pít alkohol na veřejnosti... A není to úplně sranda, policie za to eskortuje rovnou do basy. Mimochodem Viktor má tříletou podmínku za řízení v opilosti a Sami má podmínku za prodej zbraní dětem a 'mladickou agresivitu' ... to mě troch vyděsilo).

O půlnoci mě v parku vyzvedla Mary s kamarády a odvezli nás do Chilkoot Charlie's klubu. Je to taneční klub s drsňáckým potetovaným DJem, kam je vstup jen s dokladem, že je Vám před jednadvacet, hlasitá muzika, hodně pití a jeden pokoj je vytapetován spodním prádlem vděčných zákaznic. Takový bar známe my Čecháčci leda z filmů. :D Ze všech lidí tam jsem znala akorát Mary, ale po chvíli jsem měla spoustu nových kámošů. :D Američana Steva, jamajčana Anishu (který dokonce bydlí v Backpackers) a spoust dalších Maryiných kámošů.



Fakt jsem se bavila, dokonce jsem tancovala s Anishou. :D Jeden z Maryiných kamarádů s funkcí nepijícího řidiče nás odvezl domů. Tenhle člověk podle mojí angličtiny poznal nejen, že jsem češka, ale dokonce, že ne z Moravy. :D Strávil spoustu času cestováním po Evropě...

Do postele jsem se zhrtoutila asi v pět ráno.