_09.08.2013

Ahojte,
dneska se mi vážně nedařilo. Vstala jsem, došla s prádlem, práškem a pětidolarovkou do prádelny, vložila pětidolarovku do měnicí mašiny a dostala jsem jen tři čtvrťáky. Takže jsem se se vším vrátila na pokoj, vyndala další tři čtvrťáky z peněženky, došla se vším do prádelny a dala prát. Pak jsem si na pokoji dala 'chleba' se šunkou a mrkev k obědu a vyrazila s další pětidolarovkou na recepci pro čtvrťáky na sušičku. K mému překvapení mi recepční mých 4.25 vrátila, to jsem vážně nečekala! Neměla jsem žádný doklad o tom, že mi mašina peníze sežrala. Došla jsem do prádelny přendat prádlo do sušičky, ale pračka byla otevřená a mé prádlo suché, nevyprané. (Jsem si jistá, že jsem ji zavřela a že se rozběhla.) Takže jsem zavřela pračku, program pokračoval a já se začala bát, že nestíhám. Po dalších čtyřiceti minutách jsem otevřela pračku a mezi mým světlým prádlem byla jedna cizí černá ponožka!!! Naštěstí se mi nic neobarvilo, jinak bych asi vraždila. Dala jsem sušit prádlo, osprchovala jsem se a šušička doběhla ve třičtvrtě na dvě, takže jsem to měla akorát na půl třetí do práce.

Tam se nedělo nic zajímavého až na to, že mě v jednu chvíli všichni strašně naštvali. Venku začalo hrozně pršet, takže turisti z celé Avenue zahltili obchod. Jednou rukou jsem brala peníze, druhou házela věci do tašek, třetí se snažila pacifikovat vznikající bordel na krámu. Mezitím jsem osvětlovala platícím položky na účtence, vysvětlovala zákazníkům, že slevy se ještě odečítají z cen uvedených na zboží, omlouvala se, že nemáme toalety ani zkušební kabinky. Do toho do mě hučela Bobo, že si mám vzít pauzu před sedmou, aby stihla spočítat kasu a odejít o čtvrt hodiny dřív, Kejdý mi uklízela moje rozdělané nože, čímž vznikal chaos v abecedním systému. Jediné co mě v tu chvíli zachránilo od ztráty zaměstnání kvůli sprostému nadávání kolegům a zákazníkům bylo, že neumím anglicky vůbec nadávat - ani sprostě, ani jinak. Ještě se mě pak Cat, Bobo i Kejdý chodily ptát, jestli jsem v pořádku. Byla bych, kdyby po mě lidi nechtěli milion věcí ve stejnou chvíli a nemluvilo na mě anglicky pět lidí najednou!!! Vydržel mi ten vztek asi deset minut. Už jsem 45 dní na nikoho nekřičela a brzy mi vybouchne mozek. Chudák Filip dostane pokaždé když mi volá děsně vynadáno - za cokoliv, co (ne)provedl.

Zítra jsme chtěli s Mirou jít na procházku k Westchester Lagoon. Ona chce jít jen pokud bude svítit sluníčko, mám ji v devět zbudit a rozhodneme se.

A znám rozpis na další týden, mám volno v pondělí a v úterý, takže jsem v práci jen tři po sobě jdoucí dny (dnes a o víkendu). Doufám, že se to pak nebude kompenzovat něčím jako deset po sobě jdoucích dní v práci, to bych se asi naučila anglicky nadávat. :(

Mimochodem Alča se mě dnes ptala, jestli jsem ulovila nějaké aljašťanské recepty - tak jsem pro ni dnes jeden získala. :) Je to tradiční dětská pochutina ANTS ON A LOG = MRAVENCI NA ŠPALKU - jde o špalík řapíkatého celeru, jehož dutá část se vyplní burákovým máslem a na něj se naskládají hrozinky (hrozinka = raisin). :D Cat mi to vysvětlila a zbožňuje to. :) Jen nevím, jak moc je recept aljašťanský, Kočka je totiž z Minnesoty. :D

... Takhle má vypadat Ants on a Log (náhodná fotka z netu)



Mějte se krásně,

pusu Vztekloun.

P.S. Článek jsem napsala skutečně v den 46 po práci, ale nešla wifina, tedy jsem ho publikovala až následující ráno.