Den 37
31.07.2013
Ahojte,
dnešek se zvrtl v nejvíc filmový a utrácecí den. :D
Ráno jsem se zasukýnkovala, udělala si sendvič a vyrazila si dát oběd do Peratrovich Parku u živé muziky. Tříčlenná kapela - basa, kytara a foukací harmonika, všichni chvílemi zpívali. Bylo to nejvíc country, ale docela mě bavilo. Akorát bylo divné, že po každé písničce jediná ženská členka, basistka, říkala, že tato skladba je také na jejím novém CD. Na jejím, ne na jejich... To mi přišlo zvláštně nefér. V parku bylo spoustu lidí, hlavně rodiny s dětmi.
Pak jsem šla dle plánu po Čtvrté a prohlížela si výstavu fotek ze zemětřesení v roce 1964. Velká část je venku, ale několik uvnitř 4th Avenue Marketu. Tak jsem si později prohlížela i vnitřek, nakukovala jsem do obchodů, když mě oslovil jakýsi místní umělec, že mi poví příběh o havranovi, který jsem ještě neslyšela. Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že mluví se mnou - nikdo jiný tam nebyl. :D Tak jsem vyslechla vážně vážně dlouhý výklad o tom, který kmen aljašských domorodců považuje havrana za pozitivní symbol a který za posla zkázy. Historka končila tím, co se stalo jeho matce, když mluvila s havranem... Evidentně se ten pán živí vyprávění příběhů a zpěvem písní... Potřásl mi rukou a já jsem celá zhavranělá pokračovala do Experience Theatre na filmík o zemětřesení s natřásáním. Byli jsme tam přesně tři - já a pár američanů. Nebylo to jako ve 4D kině v Praze, tady se totiž nechvěla každá samotná sedačka, ale hlediště jako celek.
Čas pro naučný blok:
Na Velký Pátek 27.3. 1964 došlo na Aljašce k zemětřesení o síle 9,2 Richterovy škály, je to druhé nejsilnějsí zemětřesení změřené seismografy vůbec. Následovala obří vlna tsunami, která dokonala dílo. Mnoho aljašských měst bylo zdecimováno, nesčetně obětí. V Anchorage nejhůře dopadla obytná čtvrť, ze které je nyní Earthquake Park. 4tá, kde je expozice, praskla vejpůl. Železniční trať a letištní kontrolní věž zničené. Stručně řečeno, pro obyvatele Aljašky to byl THE WORST GOOD FRIDAY EVER.
Než jsem se venku vůbec stihla vzpamatovat z dojmů a natřásání, zamotala jsem se do skupinky turistů s průvodkyní v námořnickém oblečku. Jak jsem se snažila z nich vymotat, námořnice říkala, ať jdu s nimi. Že je to zadarmo prohlídka Downtownu s výkladem sponzorovaná hotelem Captain Cook. Vybavila jsem si tu super snídani, co jsem tam měla, a přidala jsem se. :D
...průvodkyně před Tlingit totemem
A stálo to za to, bylo mi totiž ukázáno mé asi nové nejoblíbenější místo v Anchorage. Je úplně na pobřeží, na konci Čtvrté. Jmenuje se Resolution Park a je to několika stupňový dřevěný ochoz vyčuhující nad moře, na nejvyšším patře je socha Kapitána Cooka a na ostatních jsou lavičky. Výhled pompézní!!!
...nové oblíbené čtecí místo
Nabrala jsem si tak různě cestou další a další letáky a informace o městě. Takže jsem si jimi dala poradit a potom, co nás námořnice opustila, vyrazila jsem do C&M Used Books zakoupit detektivku - dětské knihy na krámu mě už omrzely. Dala jsem si tam od paní, v obchodu naprosto přetékajícím knihami všeho druhu, poradit a celkem za pět dolarů jsem ukořistila tyto dvě:
Chtěla jsem si sednout do Town Square Parku a dát se do čtení, ale cestou tam jsem uviděla Kobuk Coffee... obchod s čajem, kávou a dárky, který doporučují všechny průvodce a který je dvacet kroků od PB a já si vždy, když jdu okolo řeknu, že mám ještě spoustu času se tam zastavit. Dneska jsem poprvé vešla dovnitř, připadala jsem si, jako když obyčejné kouzelnické dítě vstoupí do obchodu bratří Weasleyových. Sladkosti ve vyrovnaných skleněných dózách, čaj s příchutí čehokoli, co si dokážete vymyslet. Všelijaké kuchyňské náčiní, šperky, kterým podobné jsem viděla leda na Fashion Weeku. Ručně vyráběná mýdla, sběratelské kusy porcelánu. Za vrchol přehlídky považuji sekci se psacími potřebami. Přiznávám, že jsem lehce zatížená na lepící papírky všech tvarů, barev a velikostí, ale z tohohle by blahem učůrával asi každý... Lepící papírky prolamované krajkovými vzory... Chuchů!!!
Byla jsem pevně rozhodnutá, že tam nic nekoupím, ale bylo to vážně náročné vydržet. Nutno dodat, že za originalitu a ruční výrobu se prostě platí draze.
Ale holky všeho věku a všech vkusů, takové kuchyňské zástěry, co tam prodávají, by z nás udělaly jistě bezkonkurenční kuchařky a neodolatelné kočky, jen zavázáním šňůrky!!! (a za nejméně šedesát dolarů)
Byla jsem jen v obchodu jako takovém, má ještě oddělenou kavárnu, kam si rozhodně někdy zajdu!
Zde se můžete zbožím pokochat: http://www.kobukcoffee.com/... Ančo, mami, být tam se mnou, teď vyhlašujeme kolektivně bankrot.
Poté jsem si konečně v parku začala číst, uvážíme-li, že je to anglicky, docela mi to jde. :)
Po třetí kapitole The Mephisto Club jsem se rozhodla nějak překupit všechny ty průvodce, kterými jsem se dnes zavalila a narazila jsem na jeden inzerující film o polární záři, hned v budově, před kterou jsem seděla, navíc byla na letáku přicvaknutá jednodolarová sleva (jen nikde žádná informace o ceně). Psali, že mají otevřeno od devíti do devíti a bylo sedm, tak jsem si řekla, že to zkusím okouknout. Všude zvenku i zevnitř The Sydney Laurence Theatre visely ukazatele za filmem AurorA - The Northern Lights, cenu nikde nepsali, tedy jsem najednou byla u pokladny. Tam si slečna mně, jakožto studentovi s jednodolarovým kuponem, řekla o jedenáct dolarů - no teď už jsem nemohla couvnout. Takže jsem šla na film. :D
...byla jsem v kině první :D
Mělo to tři čtvrtě hodiny a šlo o raritní záběry polární záře, bez komentáře, které posbírala partička odhodlaných fotografů. Úkaz nelze předvídat, tedy čapnete foťáky, kamarády, mrznete celé dny ve stanu a doufáte, že se stanou nějaká světýlka a že nejde o následek Vaší trudomyslnosti. :D
Mně přišel dokument docela dobrý, jen nám mohli říct možná trochu více o tom, odkud přesně záběry pochází a o odvážlivcích, co je učinili. Těch několik dětí, které tam rodiče vzali za září, ty barevné proužky nad horami neskutečně otravovaly. Chudáci nevěděli, co nudou dělat... No jo no - to je důsledek všudypřítomné digitální fikce - přírodní světelná šou prostě už není zajímavá. :-/
http://www.anchorage.net/articles/northern-lights-anchorage-alaska
Přišla jsem domů po osmé, Mary chvilku po mě. Koupila si dnes nový mobil, čímž zahnala mé výčitky, že jsem dnes moc utrácela (film o zemětřesení 6.95$ + láhev vody 1$ + knihy 5$ + film o polární záři 11$ = 23.95$ :-/). Kultura holt něco stojí.
No a zítra zase do práce, takže jdu spát - opět se odpočinkový den zvrtl v celodenní pobíhání a jsem pořádně unavená. :D
Pac a pusu filmový fanoušek.
P.S. Začínám chápat obsah průvodce ne jako rady kam jít, ale jako seznam bojových úkolů. Jediné, čemu se zatím systematicky vyhýbám, jsou nesčetné galerie-prodejny s kožešinami. Nějak mě to oblékání do chudáků zvířat iracionálně psychicky znepokojuje, tedy pro informace o Fur obchodech si budete na Aljašku muset poslat někoho jiného. :-P
