_24.07.2013

Ahojte, dnes je to přesně měsíc, co jsem přistála na Aljašce.

Ráno jsem se sama od sebe vzbudila brzo, tak jsem si udělala nehty.

... magnetický lak, který jsme kupovali s Filípkem v Praze na Andělu



Pak jsem se zasukýnkovala, namalovala a vyrazila si užít odpočinkový volný den. Chvilku po dvanácté jsem kousala doma připravený oběd v Peratrovich parku za doprovodu jednomužné country capely, pán mi přišel vážně dobrý. :) V parku jsem se náhodou koukla na mobil a měla jsem tam zprávu od Michelle, jestli bych nemohla vzít dnes večerní směnu. Byla jsem od krámu vážně kousek, tak jsem se tam došla domluvit osobně. Michelle mezitím už odešla, ale holky zavolaly jinou manažerku, takže jsem získala 2.30 - 11 za přesčasovou směnu (12.75$ za hodinu). :)

Už jsem si stihla jen doběhnout na hostel, obléknout si kalhoty, vzít si žluté firemní tričko a vrátit se do práce.

Den probíhal normálně, když mě David upozornil na jednu zákaznici, že mám na ní dát pozor, že to není poprvé, co se snaží vyměnit staré rozbité sluneční brýle za nové. Tak jsem ji vyrazila obsloužit, byla lehce zanedbaná a v ruce rozbité brýle, že prý hledá stejné. Tak jsem jí ukázala několik slunečních brýlí a pak se to stalo. Ta nejvíc šokojící a nechutná věc v mém dosavadním životě. Dáma se rozhodla mi názorně demonstrovat svůj zdravotní stav, byl to zážitek pro mě natolik otřesný, že Vám rozhodně nehodlám kazit den detaily. Jediné, co podávám na vysvětlenou je, že některé protézy umí být vážně přesvědčivé. Potom, co odešla, jsem se rozbrečela a chtělo se mi zvracet. Nemělo to co dělat s lítostí, byla to čirá fyzická nevolnost, hrůza a následek šoku z oné předváděčky. Po chvíli jsem konečně řekla kolegům, co se stalo a David koukal jako blázen, že prý slyšel, že už se to někdy někomu stalo. Chudák, ještě má teď navíc pocit, že to způsobil, přitom mě naopak varoval, že je divná. Prostě dáma používá všechny zbraně, aby získala pitomé nové sluneční brýle. Celý den jsem na to musela myslet, byla jsem jak bacená. Skutečná špatná nálada na mě padla, když jsem se sama vracela do hotelu. Zkusila jsem dokonce volat Filipa, ale spal. S pocitem, že už v životě nebudu klidně spát, jsem si chvíli povídala s mamkou, dala jsem si třetí ze svých šesti piv a shlédla Dobu ledovou - úsvit dinosaurů.

Teď jdu spát a jsem si jistá, že mi za dnešní den těch sto dolarů navíc k platu rozhodně nestálo. Můžete mít pocit, že hrozně přeháním, ale kdo to nezažil, netuší jak špatně a pomalu může mozek některé věci vstřebávat. Výroční den - měsíc na Aljašce - se vážně nepovedl. :-( Byl doslova nechutný.

Spěte dobře, lépe než já. :-*