_23.07.2013

Splněno!

ČERVENÁ = pěšky
FIALOVÁ = busem



z hostelu na autobus, z Downtownu na Providence Drive číslem tři, z Providence Drive pěšky k University Lake, pak po Campbell Creek Trail podél potoka (s vynucenou obchůzkou Seward Highway) až k Taku Lake, pak do Walmartu (W), od Walmartu do Downtownu číslem sedm a od autobusu v Downtownu pěšky domů...zahrneme - li bloudění, naťapáno cca 10 mil

A teď detaily:
Vstala jsem v deset, stavila jsem se ve Starbucks na malé latté a bagel s mazacím sýrem, sváču jsem schovala do batohu a v 10.50 jsem odjížděla z Downtownu autobusem. Vystoupila jsem na Providence Drive a jezero University Lake jsem našla vážně hned.

... University Lake




Snadno jsem našla i první milník stezky Campbell Creek Trail a vyrazila po ní podél potoka. Jenže najednou konec a silnice. A ještě k tomu Elmore Road, která tam vůbec neměla být! Tak jsem se vrátila a hledala, kde se dalo odbočit. Zkusila jsem několik chodníčků označených jako pěší či cyklistická stezka, dokonce jeden mimoúrovňový, ale vždy mě to po chvíli vrátilo na onu u Elmore Road končící stezku. Strávila jsem tam pobíháním dokola skoro hodinu. Nakonec jsem si sedla na kámen a koukala do všech čtyř map co vlastním, nic jsem nevykoukala. :( Tak jsem volala Filipovi nešťastná a naštvaná, že sedím ztracená někde uprostřed Aljašky na šutru a nevím co mám dělat... Zrovna když jsem s ním volala, běžela kolem nějaká paní, která mi vysvětlila kudy a vystrašila mě, že tohle byla ta přehledná část, že za pár mil narazím na právě rekonstruovanou část stezky, uzavřený úsek musím obejít a pak se stezky zase chytit a to že je prý o dost trikóznější. Tak jsem se trochu vyděšeně vydala na cestu. Ubíhalo to vážně rychle, pořád při říčce, v podstatě lesem, vážně horko, komáři žádní. Prostě tři míle idylka s lávkami přes vodu, na kterých jsem si vyzkoušela jednu z oblíbených aljašských turistických aktivit - Salmon Viewing. Prostě stojíte na lávce přes řeku, čučíte do vody a vidíte takové množství zářivě červených půlmetrových lososů, že je nestíháte počítat. Jako fakt! (Akorát se tako aktivita vážně špatně fotí, dojem z průzračně čisté vody a proti proudu plujícím velikánským rybám je neuvěřitelný.)

...losos v Campbell Creek




A pak přišla ta uzavírka, šlo o opravovaný podchod jedné z největších silnic v Anchorage...doporučovali jako náhradu Tudor Drive. Tu jsem našla snadno - obří šestiproudá dálnice kolmá na Seward. Takže jsem byla někde u mimoúrovňového křížení dvou obřích silnic, pití dávno vypité a přemýšlela jsem, co asi budu dělat. Nakonec jsem vpadla do nedalekého pajzlu s názvem Lilyina rodinná restaurace, kde jsem se obsluhy na baru zeptala, kudy se mám vydat. Prý jít po chodníčku podél obří vyvýšené Tudor a pak doleva... Ještě jsem si chtěla koupit nějakou vodu, dolili mi mojí flašku a odmítli si vzít jakékoli peníze a říkali, že se hlavně nemám odchylovat ze stezek do volného lesa nebo chodit potmě... Vypadali, že se o mě vážně bojí... :D Ale já holka česká = netrudomyslná jsem šla po chodníčku u té šestiproudovky za druhými světly doleva, pak kousek po chdoníku podél Old Seward a pak jsem zase uviděla potok a seběhla jsem k pěší stezce, která vedla při něm. Došlo mi, že jsem dnes ještě nic nejedla (byly tak dvě), tak jsem si řekla, že jakmile potkám milník nebo ukazatel, abych se ujistila, že jdu zase po Campbell Creek, rozhodně se zastavím na nějaké lavičce a sním si ten bagel. Jenže jsem šla a šla a nikde žádná cedulka, přitom všude garantujou, že milníky jsou co půl míle... Měla jsem už úplně dřevěné nohy, hlad a strach, že jdu někam do háje. A najednou podejití železnice a hned za ním Taku Lake... Vítězství!!!

Zřítila jsem se na nejbližší lavičku, během minuty jsem spořádala sýrovou svačinu, bylo přesně 15:15. Pak jsem se ještě dobrou hodinu ani nepohla. Vychutnala jsem si na břehu jezera rozuzlení knihy 'Oznamuje se vražda' od Agathy, což je jediná kniha, co jsem si vzala na Aljašku. :D

Pak jsem konečně vstala a požádala jednu kolemjdoucí paní, aby mě vyfotila. Ta lady byla ale pod stálým dozorem psích miláčků, takže bylo náročné získat fotku, na které jsem já a nejsou oni. Podařilo se to, ale zde přikládám kvůli úsměvnosti jeden z marných pokusů pejsky nevyfotit. :D

... Taku Lake




U Walmartu jsem byla pak už celkem rychle, nakoupila jsem bez potíží vše krom jediné položky seznamu - piva. Nakonec jsem zjistila, že je na pivo a jiné alkoholické nápoje zvláštní část Walmartu, mimo normální potraviny a ostatní věci denní potřeby. Takže jsem s už zaplaceným nákupem začala vybírat pivo, skoro nic neměli v plechu a pokud ano, tak hrozně drahé. Nakonec jsem zvolila aljašťanské světlé pivo - šest třetinkových skleněných lahví za 8.80$. Přistoupila jsem k pokladně, pán, že chce ID, vyndala jsem pas a on: 'Walmart doesn't accept international passports'. A já na to: 'Jak jako neuznává?! Mám ještě českou občanku a to je všechno.' A on, že jako smůla a nic nebude. To sem si nedala líbit, vysvětlila jsem mu, že mi prostě bylo jednadvacet, můj pas a horlivý ukazováček na datumu narození to dokládají a chci svoje pivo!!! Tak si to chvíli rozmýšlel, tvářila jsem se hrozně přísně a pak se zeptal, jestli jen to pivo. Tak sem řekla, že jo, že jen to pivo! Tak mi ho prodal. :D

Autobusem do Downtownu jsem dorazila v osm. Nesla jsem batoh narvaný pivem a plechovkami tuňáka, igelitku věcí a galon mléka. Myslela jsem, že za těch deset bloků umřu, že už domů prostě nedojdu. Došla jsem, okamžitě jsem spořádala jednu rybí plechovku s kusem 'chleba', k tomu první aljašťanské pivo. Hned potom jsem otevřela octové brambůrky a druhé pivo (ještě že jsem minule koupila ten otvírák na konzervy, jinak nevím, jak bych se ke zlatavému moku dostávala, otvírák není standardní výbava kuchyňky). :D Alaskan White je hořčí než Plzeň a buď je vážně dobré anebo jsem na něj měla tak velkou chuť. ) Mary ho ochutnala a prohlásila za odporné, ale prý by to řekla o každém pivu. :D

... pivo :)



Teď asi upadnu do bezvědomí...

Mějte se famfárově,
uťapkánek.