_25.06.2013

Ahojte všichni,

tak po deseti hodinách čekání se konečně přiblížil čas odletu do Anchorage. Okolí gatu se zaplnilo Američany, kteří působili, že takovéhle trasy absolvují běžně. Někteří ani neměli palubní letenky, ale ukazovali nějaké kartičky nebo mobil. Neměli často ani odbavená zavazadla, to dělali u gatu. Prostě zřejmě běžný vnitrostátní let. Ukázalo se, že na rozdíl od mých předchozích letů nebyly zde jen kategorie business class, first class a economy, ale economy byla tentokrát rozdělena na tři. A moje letenka byla páté třídy, což mě dosti překvapilo. Byla jsem jediný člověk v pětce, co cestoval s pasem. Ostatní byli Američani a nastupovali jsme do letadla nejposlednější.

V letadle byla hrozná zima. Seděla jsem vedle Seta - týpka z Luisiany, který, nelžu vám, nevěděl, že existuje Česká republika. Že máme vlastní jazyk, nemáme moře a k babičce nelétáme letadlem. Že neměříme v palcích a stopách by ještě rozdýchal, ale když jsem mu řekla, že se u nás smí pít od osmnácti, musel si na to dát panáka. :D Během letu mi sepsal seznam amerických kreslených seriálů, bez kterých prý nemůžu přežít. Ukázal mi, jak může střílet po vlastní hlavě na Nintendu a snažil se mě přesvědčit, že písničky, co poslouchá, přece musím znát. Pochlubil se, že zanedlouho bude inženýrem... měl s sebou nějaké učení - byla to obsahem naprosto naše diferenciální geometrie křivek a ploch. Chtěl po mě nějaké české cartoony, tak jsem mu napsala Krtka. :D A ptal se, jestli u nás aspoň má týden sedm dní. Já potkala Američana Sata, on evidentně potkal Ufona z planety Česko. A moc jsme si nerozuměli - furt jsem se ho ptala "cože" a on se mi smál.

Za tři hodiny jsme byli na místě. Napřed jsme viděli zasněžené hory, pak lesy, jezera a lesy a lesy a pak moře.

...první pohled na Aljašku




...po 28 hodinách cesty



Vyzvedla jsem si kufr, dorazil včas i vcelku a za dvacku jsem si vzala taxíka do hostelu. Taxikář se pochlubil, že létá s Condorem na dovolenou do Německa, ptal se, co povodně a nevzal si tip - že prý si mám dát své první pivo v Americe na něj.


...hostel



Pokoj je nakonec čtyřlůžkový a prozatím mám jedinou spolubydlící - Jamajčanku Tanyu. Je skvělá, vlasy jí rostou kolmo nahoru, je taky poprvé v Americe a už dva týdny je na pokoji sama, takže je děsně povídací a k mé angličtině božsky trpělivá. A neuvěříte čím je na Jamajce.... studuje a učí matiku. Letěla jsem na Aljašku odpočinout si trochu od matfyzáctví a zatím potkávám jen pseudomatfyzáky - z Ostravy, Luisiany a Jamajky. Asi mi není pomoci. :D

Asi v jednu ráno aljašského času jsem padla na postel, ještě nebyla pořádná tma. V šest jsem se vzbudila a svítilo sluníčko.

Jdu se podívat někam po městě a sehnat si nějaké jídlo. Držte mi palce. :)