_27.08.2013

Nemohla jsem dospat. Vyrazila jsem o hodinu dřív, dala si kávu v Kobuku (už si mě tam pamatují - holka, co chce vždycky velké latté s plnotučným mlékem a trochou bezcukrového mandlového sirupu).

A po jedné jsme velkým autobusem s upovídanou řidičkou Sandy vyráželi z Downtownu. Jelo nás jen sedmnáct, takže jsme měli každý alespoň tři sedačky. :D

Bylo krásné počasí a my jeli po Seward Highway a nevěděli, kam se dřív dívat. Vlevo hory s hustými lesy a vpravo záliv Turnagain. Můj kapesní průvodce o krásné scenérii rozhodně nelhal. Když se v pohoří Chugach začínaly objevovat první ledovce, už jsem nevěřila vlastním očím.

No koukejte:



Dosáhli jsme jezera Portage a ve tři se nalodili na loď Ptarmigan. Vyhřívanou kabinu jsem nevyužila ani na okamžik. Stála jsem s pusou dokořán přilepená na zábradlí na střeše kabiny celou hodinu plavby. Kolem dokola jezera jsou hory pokryté lesy a ledem.



Napřed nás kapitán vzal opravdu blízko ke kusu ledovce uprostřed jezera - kde jsme uvěřili, že ledovec je opravdu modrý a ne bílý! Vlastně i voda v jezeře měla takovou modrošedou barvu.



A pak jsme zajeli za roh, stromů značně ubylo a konečně uviděli ledovec Portage! Všichni byli děsně nadšení a jupíkovatí (a prochladlí :D). Dělali jsme fotky jako o závod a najednou se ozvalo obří RUP a několikatunový kousek ledu se odlomil z ledovce, sjel pod hladinu, aby se znovu objevil spolu s pořádnou vlnou, která naší loďku výrazně rozhoupala. Byl to vážně ohlušující zvuk a všichni ohromeně sledovali kus ledu na vodě a zuby - nehty se drželi zábradlí.

…nejlepší fotka ever



Než jsme stihli od ledovce poodjet, stalo se to znova! Všichni jásali, mně to přišlo spíš vážně smutné… Za pár let nezbude z Portage zhola nic.

Kapitán celou cestu děsně vtipkoval, že prý bychom měli zaplatit dvakrát, když jsme viděli dvě ulomení! Až v autobusu nám řidička vysvětlila, jaké jsme měli 'štěstí'. Ona byla na jezeře za dvacet let, co tuhle práci dělá, mnohokrát a nikdy neviděla žádné. Je to tím, že letošní léto je extrémně horké.

Dozvěděla jsem se během dne spoustu věcí o ledovcích a také o šedivé kaši, která vypadá jako písek a je všude při pobřeží Aljašky. Je to materiál, který zbyde po roztání ledovce. Dali nám na něj sáhnout, je to jako tmavě šedivá hladká mouka. Vstupovat na zdánlivě písečnou pláž pokrytou tímto ledovcovým pískem je extrémně nebezpečné, okamžitě se začnete propadat a po pár minutách je po Vás.

V občerstvení a obchodu se suvenýry nedaleko jezera jsem si koupila Yankee Pot Roat… byla to výborná hustá polévka s masem a zeleninou. Dle pokynů řidičky jsme jedli v autobuse a zanedlouho nám už z oken ukazovala zvířata v Alaska Widlife Conservation Center. Jde o neziskovou instituci, která odchytává sirotky či raněná zvířata a dle jejich stavu je vrací do přírody, nebo si je nechává na svém mnohaakrovém území v prostorných výbězích. Zní to jako obyčejná ZOO, ale není! Zvířata tam vice méně sama loví potravu a pro návštěvníka je pozorování zvířat vylepšeno tím, že AWCC je v údolí mezi vysokými horami pohoří Chugach. Pořádně jsem si to tam prošla a viděla jsem hnědé i černé medvědy, losy, soby, bizony, pižmoně, orla, sovy, …



Cestou zpět do Anchorage se hrozivě zatáhlo a začalo pršet. Nám to vůbec nevadilo, koukali jsme na liják jen z autobusu. Mezi horami slunce za mraky dělalo vážně triky!

…osvícení



Vraceli jsme se podél zálivu a zírali na nekonečné lány šedé hmoty v místech, kde před pár hodinami jistě bylo moře. Tomu tedy říkám pořádný odliv!

Domů jsem přišla příjemně unavená, se spoustou zážitků a fotek. Tohle bylo rozhodně prvotřídně utracených 79 dolarů!

Halóóó všichni, honem se vyražte podívat na ledovec, dokud máte na jaký! Je to nezapomenutelný zážitek.

Pac a pusu,

Aljašťanka - celý - den - s - pusou - dokořán.

P.S. Strašně dlouho jsem nedala fotky na G+, při rychlosti WiFi v hostelu je to fakt dlouhodobý projekt. L Rozhodně to ale udělám!