_16.07.2013

Dnes dopoledne jsem se rozhodla ukořistit kousek vepřového, které hlubokozmrazené zbylo po naší jamajské bývalé spolubydlící a my se s Mary rozhodly, že ho sníme. Skoro jsem si zlomila ruku, ale podařilo se mi oddělit jeden z vepřových plátků. Přidala jsem k němu trojbarevnou zeleninu, pytel s ní umístila na zápěstí, oběd doplnila instatní rýží a docela jsem si pochutnala. První vepřové po více jak třech týdnech...a kradené. :D

Do práce jsem vyrazila dřív, abych stihla cestou získat tu novou kreditku. V bance jsem byla hotová rychle, na základě pasu mi přestřihli provizorní kartu a dali novou s mým jménem... Mám Wells Fargo Visu! :) A mám na ní disponibilní zůstatek osm dolarů a zítra musím zaplatit stovku na bydlení. :( Holt zase zaplatím z české a budu se těšit na výplatu, která přijde pozítří. :)

V práci jsem se bavila s Ellise o zážitcích ze dnů volna, doporučila mi centrum kulturního dědictví - že by program na příští volno? :) Ještě to rozmyslím.

Mathew odešel dělat dobrovolníka k něčemu jako červený kříž. Už ho nejspíš neuvidíme, jeho řádek v rozpisu směn je přehnaně důsledně začerněn lihovým fixem.

Opět se mi dnes poštěstilo použít češtinu! Nakupoval u nás v krámu pár z Čech - taky J1 Work and Travel studenti. Měli jet domů až v září, ale letí dnes, neboť se jim tu nelíbilo. Pracovali v hotelu jako uklízečky asi 80 mil od města za 8$ na hodinu. Nebylo tam prý co dělat v době volna, šéf jim zabavoval a přerozděloval dýška, pracovali jen pět dní v týdnu, víc hodin jim nebyli ochotní dát a neměli jak se dostat do města. Cenu za ubytování měli tak stejnou jako já, rozdíl je v tom, že jejich ubytování plně zahrnovalo stravu a peníze neměli jak utrácet. Byli tu už dva měsíce, na náklady vydělali a už je nebavilo dělat uklízečky. Anglicky se moc nenaučili, protože se bavili akorát mezi sebou ve skupince osmi Čechů, s jinými lidmi nepřicházeli do kontaktu. Z Aljašky neviděli absolutně nic. Tak přebukovali let a jedou domů o dva měsíce dřív.

Večer jsem se při lepítkování cen na ponožky bavila s Mirou a Ginkou. Obě mají dva plné úvazky, vše v zájmu vydělání na náklady a na školné. Nestíhají si Aljašku prohlídnout nebo užít, ale obě se účastní Work & Travel programu poněkolikáté, tak už pro ně vše není tak nové. Mira je v Anchorage už třetí léto.

Začíná mi z té angličtiny vážně hrabat. Tři týdny a pořád lidem nerozumím a dostat ze sebe větu je stále psycho. Ginka mi furt nadává, že jsem hrozně tichá. No to bych nevěřila, že mi kdy v životě tohle někdo řekne. :(

Jdu se pořádně vyspat z blbé nálady...

Pusu Sušenka (kdybyste chtěli vědět proč to jméno, zkuste si mýt tři týdny ruce desinfekcí).