Den 13
07.07.2013
Plán:
A teď detaily:
Nařídila jsem si budíka na desátou, abych vše stihla. Oblékla jsem si moirové tričko a rozhodla se začít svůj výlet v informacích na Čtvrté s cílem získat tam lepší mapu. Velmi oceňuji, že po celém Anchorage rozdávají mapy zadarmo, ale je v nich podrobně jen Downtown, zbytek města je zachycen jen stěžejními magistrálami. Byla bych ochotná si klidně za použitelnou mapu zaplatit, ale v informacích měli jen jednu jinou, a to nějakou cyklistickou, také velmi hrubou. Ale vzala jsem si ji, co můžu dělat. Ptala jsem se tam, jak nejlépe k Westchester Lagoon. Paní mě nepotěšila, že prý zrovna ta část pobřežní stezky, po které se tam jde nejlépe, je v rekonstrukci. Takže, jak vidíte na mapce, k Westchester Lagoon jsem nemohla jít po stezce při pobřeží, ale musela jsem jít klikatě uličkami, ale šla jsem odhodlaně - přece neselžu hned v bodu jedna svého denního programu... a cíle jsem dosáhla! Když jsem proběhla U Street a poprvé uviděla lagůnu s kachnami a racky, okolo lesy kam jen oko dohlédne a za tím vším místy zasněžené hory lehce schované v mracích, spadla mi čelist. (A to podotýkám, že mě tohleto no, však víte - příroda - nikdy moc nebralo.)
....Westchester Lagoon
Směrem, kterým na fotce koukám, je zelený val, na něm koleje a už jenom obloha... Když jsem to viděla, rozhodla jsem se jít alespoň kousek dál po Caostal Trail a vidět moře, které za valem nevyhnutelně muselo být. A bylo, jakmile stezka tunýlkem podešla trať! Pak jsem prostě dávala jednu nohu před druhou na dokonalé asfaltové cestičce, koukala vlevo do lesa a vpravo na tohle:
...Coastal Track
Dvě a půl míle utekly jako nic, takový výhled se neomrzí a najednou byl přede mnou Earthquake Park. Tam jsem konečně pochopila, proč se u nás v krámu turisté ptají po repelentech, když jsem v Downtownu ještě nepotkala jediného komára. Zato tady mezi stromy to bylo s moskyty asi tak strašné, jako vloni na Lužnici. Měla jsem bundu a dlouhé kalhoty, koukala mi akorát hlava a ruce od zápěstí dolů. To obojí mám děsivě poštípané, nejhorší je to ve vlasech. :(
Popravdě pádila jsem z Earthquakeského Parku zpět do města, co mi jen nohy (a bohužel i komáři) stačily(i).
Šla jsem po Northern Lights Boulevard rozhodnutá ji projít až k Minnesota Drive, neboť na rohu těchto dvou ulic je Carrs - obchoďák s jídlem, který se mi při minulém pokusu nepodařilo najít. Cestou jsem pozorovala obří auta, která se tu vydávají za osobní a rozmýšlela jsem, co si koupím. Rozhodla jsem se, že si nakoupím za 50$ dolarů jídlo na týden. Částka se podařila, jestli to bude na příštích šest dní stačit, se uvidí. Platila jsem debitkou z Wells Fargo, která je stále dočasná. Musím se do banky někdy dojít zeptat, jestli už mají tu s mým jménem. :) Nákup mi do tašek skládala Turkyně v mém věku, je smutné, že má práce není o moc méně nesmyslná než ta její. :-/ Venku jsem většinu věcí přeskládala do batohu, který byl vážně těžký, zbyla mi v ruce jedna taška a galonový kanystr mléka. Měla jsem vážně štěstí, autobus jezdí jednou za hodinu a mně se ho akorát podařilo doběhnout. :) Zkušeně jsem měla přesně 1.75$ na jízdné.
Doma jsem si dala sprchu, obědovečeři (trochu z šestilibrového pytle mražené trojbarevné zeleniny - kukuřice, mrkev, hrášek a fazolové lusky) a odhodlávala jsem se ke splnění bodu tři.
...noviny kvůli Sunday Comics :D
Naházela jsem světlou špínu do igelitky a vyrazila na recepci zjistit, jak to chodí. Vše vypadalo jasně, prý je vedle praček dokonce i měnící automat na čtvrťáky, kterých na jednu várku je potřeba 11 (1.50$ pračka, 1.25$ sušička). Jediný problém byl v tom, že automat bere nejvýše pětidolarovky, ale já měla nejmenší deseti. Tak jsem se vrátila na recepci, slečna na výměnu bohužel neměla. Tak jsem šla na pokoj, stále s sebou vláčeje tašku s prádlem, prohledala jsem své kapsy a nic jsem nenašla. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem si všimla, že sousední pokoj má otevřené dveře a uvnitř někdo je. Došla jsem pozdravit a vysvětlila jim svůj problém. Koukali na mě zvláštně, až později jsem pochopila, že nemluví moc anglicky. Tak jsem mávala desetidolarovkou a říkala: CHANGE? CHANGE? Chlápek to pochopil, vysvětlil to slečně a ta sáhla nahoru na ledničku a sundala obří, VÁŽNĚ OBŘÍ, pytel s centy. Tak jsem se začala bránit, rovný tisíc centů jsem vážně nepotřebovala, začala se jsem poklonkovat pryč, když mi ten kluk podal pětidolarovku a pět dolarovek. Dala jsem mu můj papírek a šla zase dolů - jestli si tam ty centy vyrábí na koleni, radši nechci vědět. První bod návodu na víku pračky říká: vložte prášek. Tak se rozhlížím, nikde nic. To si jako za 55 Kč mám prát s vlastním práškem? Vyběhla jsem zase k nám do třetího patra a zapůjčila si Maryin. Pak už šlo vše hladce, jen myslím, že soudruzi udělali někde chybu, když bod tři ze čtyř je: zavřete pračku a návod je na víku zevnitř. Za třicet minut jsem měla voňavé mokré prádlo, za dalších třicet voňavé suché nahřáté prádlo. Každý ví, že moira se nemá dávat do sušičky. Abyste to nemuseli zkoušet, povím Vám, co se stane, když ji tam dáte. Ještě teď o mnoho hodin později, cokoli se s ní pokusíte udělat je zodpovězeno hrozivým praskáním statické energie. Už se těším, až ji budu oblékat, au.
Večer jsem už jen seděla na pokoji a zaslouženě si vychutnávala octové brambůrky. Mary tu měla nějakého nového černocha, jeho jméno jsem nerozuměla. Tvrdil, že vaří, ale spíše se snažil zamořit náš pokojíček kouřem. Nicméně dostala jsem porci kuřete s rýží a špagetami s velmi VELMI ostrou omáčkou. Po týdnu maso - mňam. :)
Konečně jsem dnes viděla trochu Aljašky....tomuhle já, lidi, říkám prázdniny.
Pac a pusu turistka.
P.S. Všechny moje fotky ze dní 8 až 13 naleznete zde:
https://plus.google.com/photos/105744310543911277430/albums/5898361861539948929
