Příběh o tom, jak vzpomínky na chuť dělají divy


aneb feferonový salát dle ČSN

03.09.2016

Před čtvrtstoletím ho měli v každém bufetu nebo potravinách s pultovým prodejem. Manžel se zamiloval, už tenkrát a láska trvá dodnes. A já jako milující manželka, vědoma si lásky procházející žaludkem, mu chtěla to potěšení občas dopřát. Takže kdykoliv jsem ten poklad někde zahlédla, dala bych za něj cokoliv! Feferonový salát. Nefalšovaný, poctivý, přesně takový jako před léty. Aspoň 15 deka do krabičky, pečivo k tomu libovolné. Jenže se mi to dařilo čím dál méně (i přes protekci v jednom nejmenovaném lahůdkářství). Když ho neměli vystavený za pultem, zkusila jsem se zeptat, zda ho nemají náhodou připravený ve výrobně. Jindy zafungovaly smutné oči a výrok, že manžel mě pro něj poslal a když neuspěju, nepustí mě domů. Prodavačka měla soucit i smysl pro humor. Párkrát to vyšlo, ale v poslední době už málokdy. Náhodou mě napadlo, že internet ví všechno a po chvilce hledání jsem našla recept. Moc jsem tomu nevěřila, ale byl tam citovaný starý normovaný recept a jeho přepis, jak salát vyrobit v současnosti. Ač se to nezdá, některé ingredience v současnosti není snadné sehnat. Hned jak jsem doma ukázala recept, předpokládám, že manžel ucítil vzadu na jazyku tu chuťovou retro vzpomínku. Nelenil a vyrazil do obecní prodejny potravin s nadějí. Mít v plánu dostat přímo oblíbený salát ani nezkoušel, jen chtěl koupit nakládané cibulky, červenou kapii a hrášek. Pokud hádáte, že bez problémů... chyba! Ani 4 páry očí chybějící zboží nevykoukaly. Bez cibulek, s mraženým hráškem a naloženou řezanou červenou paprikou jsme ještě došli o kousek dál, do smíšeného zboží asijských spoluobčanů. Tam už jsme měli větší štěstí. Bohužel nakládané žluté či zelené papriky se možná už nevyrábí, ještě se zkusím příležitostně poohlédnout ve větších obchodech... Nicméně zlaté české ručičky a koumavé hlavičky si poradit umí. Výsledek je téměř autentický a já musím uznat, že být trošku mlsný může být ku prospěchu věci.

Takže tady je odkaz na recept >>>